Dr. Josef Volf :
Bratří Růžového Kříže (Roseae Crucis) v zemích českých a proroctví jejich na rok 1622.
V.
Růže jesuitská jest zakončena písní Jana Filipa Guspiniana, z češtiny prý do němčiny přeloženou, v níž autor se vyslovuje ostře proti jesuitům a horlivě pro nového krále Bedřicha, od něhož očekává veškeru spásu.33) Pokoušel jsem se podle Zíbrtovy Bibliografie České Historie zjistiti pravdivost tohoto údaje, ale nepodařilo se mi nalézti český original. Spíše bych soudil, že píseň tato byla složena původně v jazyku německém a poznámka o české předloze že je pouze smyšlena, zjev to, který se nám v letákové literatuře českého povstání zvláště často naskýtá.54) Ještě v jednom současném letáku naráží se na poměr Bratrstva růžového kříže k rytířům svaté války.85) Nejmenovaný autor zlehčuje podobně, jako se to činí v Růži jesuitské, nový rytířský řád »modrého
53) Písni tuto: Es ist das Hey! uns kommen her . . . předchází latinské postskriptum, v němž Themistius svému příteli Palladioví radí, aby pokračoval na započalé dobré cestě (utinam pergas in perťectione tua, abjectione tui ipsius, honorum mundanorum, opům, amorum et appetituum . . .), dále lat. veršování ve slohu Ovidiově (consilium . . . optimo Pahadio, in Pathmo ante-annuario N. me visitanti), a něm. kratičká modlitba: Wer Gott vertraut — hat wol gebaut... Píseň otiskl znovu Weller Em., Die Lieder des dreissigjährigen Krieges, II. Ausg., Basel, 1858, str. 91-5. - Jest to vlastně parodie na píseň Pavla Sperata: Es ist das Heil uns kommen her (Wackernagel, Kirchenlied III., č. 55). Philippus Cus-pinianus jest podle Wellera, Lexicon pseudonymorum, 2. vyd., str. 133 pseudonym Jana v. Roerig. Že píseň jest původní, soudí podle techniky veršové také Wolkan, Deutsche Lieder auf den Winterkönig 1898, str. 398 , č. 10.
54) Srovnání řádu rytířského s ordo Märianorum v Růži jesuitské týká se bezpochyby italského řádu sv. Panny, též frati godenti, frěres joyeux zvaný, jehož příslušníci byli samí šlechtici. Řeholní řády dovolovaly členům svobodný, veselý život a i ženitbu, odkudž jejich pojmenování »fratres gaudentes«, veselí bratří. Srv. Herzog, Reai-Encykl. 'IX. 1881, str. 329-30.
55) Uvádíme zde zajímavý katolický úsudek o bratrstvu, který mu vytýká tytéž vlastnosti, které protestantský svět obyčejně předhazoval jesuitům: Dabey sich auch Paszquillanten und Schalckenarren an Tag gethan, die sich nicht entblödet, fCäyser, Könige, Chur- wind Fürsten, Hohe und Niedriges Stands Personen anzuzapffen und zu verbittern, auch darzu wol gar die heilige Schrifft Gottlästerlich zu miszbrauchen: die verkappte und errichtete fratres Roseae vel potius malae crucis, haben auch das ihrige hiebey trewlich gethan, und keines Menschen, hohen oder nieder Standes Personen, verschonet, dieselbe der Erbarkeit, Pflichten und Reichs Constitutionem zu wider, mit den gröbesten diff'amationem irritirt, und dadurch zwischen nahen Blutsverwandten, Reichsständen, das Misz-trawen uber die massen vernewret. Tttrckisches Post- und Wechtorhorn An Käyser, Könige, Chur- und Fürsten etc. 1620, str. 1—2.
|
