nespadlo. Když ale on uznal, že všecko dobře, na to pravil pán, že ve dvě hodiny nám dá peníze a my šli do hospody na oběd. Bylo již půl třetí, tu přijde kněhvedouci a vsází nám dvacet zlatých stříbra. My poděkovali a pak zavolali ty dva muže, tomu, co dělal ^„3 dne, dali jsme 3 zl. 58 kr., tomu, co dělal 1/-22, dali jsme 2 zl. 34 kr. a my jsme si vzali každý 9 zl. 50 kr. a to ostatní se dalo pobřežnímu za dohození. Já se do smrti zařeld takové práce, já myslel, že to jistě odstůňu.

Jak jsem přišel domů, udělal jsem pořádek s tetou a hned jsem si lehl. Na to v neděli ráno šel jsem do Božího chrámu, tam jsem si zazpíval a po službách Božích mnozí mi dle libosti dávali na světlo a na modlení, napsané na lístcích, bych to na Svaté Hoře odevzdal a odpoledne též. Po požehnání pak doma prohlédl jsem všechny papírky a přepsal, co kam patří, abych správně mohl odevzdati a co zbylo mně, za to jsem vroucí díky Bohu vzdal. Na ráno jsem si všecko dal do pořádku a šel s Pánem Bohem spát.

Druhého dne ráno přišel jsem do Tejna, lidé někteří mě od loňska poznali, byli rádi, že zase jdu, zvláštně zpěvák, pan Karel Boháček, tak se on jmenoval, že bude míti dobrého spomocníka. A vskutku, jak jsme přišli na Smíchov, pan Boháček chodil vždycky napřed a já s ním. Měli jsme nejvíce lidu, on mně přál jako svému dítěti, celou cestu jsme dobře vycházeli a na zpáteční cestě jsem místo něho u sv. Maří Majdaleny sv. křížovou cestu konal z jeho psané knihy, a tam odtud jsme šli až na Zbraslav, kdežto jsme byli asi hodinu na obědě. Já jsem si sedl do nejzadnějšího malého pokoje, byly tam dva malé stolečky za čtyrma židlema. U jednoho seděli čtyři páni, lecos hovořili o práci. Ten jeden po mně stále hleděl. Po chvíli se zvedl a šel ke mně ke stolu a praví: »Odkad, mladej, jste?« »Prosím, z Prahy.« »!k se nemejlím, nejní to dluho, co sem vás viděl!« »Možná, prosím.« A co se mnou mluvil, koukal do mé psané knihy, jež ležela na stole: »To je vaše psaní?« »Ano.« »Umíte čistě psát, umíte také německy, ano, a počítat, to já si také myslím, proč si nehledíte lehčího zaměstnání. Víte, kde sem vás viděl, když ste kopal ty krunty, je to asi deset dní, já vám to vyměřoval.« »Ano, je pravda, milostpane!« »Jestli pak by se vám líbilo venku?« »0 Bože, to je mé přání!« »Což nemáte rodiče?« »Mám a nemám«, a tu jsem krátce vypravoval, jak je v třetí částce psáno. »To mně je divný, víte, o to se postarejte, přineste mi vaše chování školní a pak to propuštění z fabriky a tyto písně mně tu nechtě na ukázku tomu pánu, co s ním stranu vás budu jednat. Najisto ať ste tu v sobotu večer a ňáké prádlo sebou vemte!«

Již se poutníci scházeli a Boháček se chystal k odchodu. Já také povstal a ještě jednou jsem poprosil toho pána, by mne ráčil v své paměti laskavě zachovati a s uctivou poklonou jsem odešel. Šťastně jsme se s Boží pomocí zase do chrámu Páně vrátili a po slavném Tedeum rozešli. Já ale běžel k panu Radlovi a tam koupil 100 obrázků za 50 kr. Svato-horských Rodiček Božích velmi krásných a spěchal jsem také domů, kdež na můj příchod radostně čekali. Sotva jsem vkročil do sedniee a dal pozdravení, již mne obklopili strejček, teta i sestřenice: »A co nám