Já se poklonil a uctivě přál mu dobrou noc a odešel, však jsem si pozdě rozjímal, že to se mnou jednou může špatně dopadnouti, jestli ti hulváti budou propuštěni z práce, budou mne míti v zášti a mně někdy se pomstí. Nemohl jsem se dočkati toho pálku. V poledne jsem v boudě v mém »kamrlíku« seděl tiše, prohlédl jsem vše mé listiny, zdaž mám týdní listinu ouplně v pořádku a při tom jsem vše, co se v boudě děje, pilně prozkoumal. Po hodině se šlo do práce. Všichni pilně pracovali. Ta náhle přišel pan kněhvedoueí. Chodil několik minut, mezi lidmi Tu nenáhle blíží se člunck, v něm pražští páni, pan Háze, jeho pokladník, pan stavitel a pan inženýr. Vystoupli na silnici, vše prohlíželi a odměřovali, až konečně přišli k těm zbůjníkům. Tu vyndá ze své kapesní knihy pan inženýr jakous listinu a počne vyvolávati ony opilce a při tom poslal také pro šafáře. Ve mně byla malá duše, neb jsem myslel, že jim jejich vinu budu museti do očí vypravovali. Stál jsem nejzadnější za nimi jako kamenná socha.

Když již byli lidé pohromadě, tu mně pravil: »Poslechněte, Hais, proč pak jste to neohlásil, že ti lidé tak často byli kořalkou spiti, aneb nevypátral, odkud se jim ta kořalka přináší. Předce sto celý den zde mezi lidmi, tak kdyby vám jeden člověk chybil půl hodiny pryč, tak jej přece musíte pohřešit, nu tak mluvte!« Já pravil: »Prosím, milostiví páni, mně celý den žádnej nesejde z očí. pouze ti tři lidé, co přinášejí k pití voda.« Hned byli předvoláni a bez velkého vyslýchání se přiznali, že ji nosí od šafáře, ten že ji má skrytou za boudou ve skále a přístup k ní že jest kolečkami zarovnaný. Tak je to takové ! Tu se hned celá komise k boudě ubírala, já a ti tři lidé též i šafář, ostatní lidé šli po své práci. Když jsme tam přišli, na rozkaz pánů ti vody nosiči odstranili ta stará kolečka a jeden vlezl dovnitř, podával druhému asi pět soudků, 4 aneb 5 mázů velké, s kořalkou, hrnce se sýrem a jiné potraviny. Na to tam páni nahlédli, pak dali tu sluji docela zadělati. To bylo v půl hodině vše hotovo. Šafář dostal osmidenní výpověď, by si to mohl vyprodati s tím rozkazem, jen ráno a večer. Těm, co tu kořalku nosili, bylo odpuštěno a ti opilci byli druhého dne propuštěni. Ještě ale toho dne šafáři bylo odpuštěno s tím pádem, když více nebude žádnou kořalku prodávati. Druhého dne v sobotu bylo jich několik propuštěno a mně přikázáno, bych takové lidi, kteří by se opět opili a různice tropili, na hodinu propustil. Od toho dne započalo ticho mezi lidma a práce šla tak rychle jako voda od ruky. Od té doby se mně nic nepříjemného nepřihodilo, já byl spokojen s lidmi a páni se mnou.

Pomalu se blížilo Havelské posvícení. Silnice se docela dodělávala a než koláče počínaly zaváněti, již milostiví páni přijeli až k Vranému a nově zbudovanému prámu i s kočárem se převezli a zavítali do své nově zbudované papírnické dílny. Rovnost zdí byla slavnostně prapory, květinami a ratolestmi dubovými okrášlena, uprostřed ehvalné verše ke cti majitele s přáním plného blaha sepsané. Dělnictvo a dohlížitelové vystoupli a svému obživovateli skládali srdečné přání i také několik