bratrstvu příznivém, hledíme-li na bratrstvo, jak se nám jeví před r. 1620 ve Fámě a Konfessi.65) Proto věnuje bratrstvu svou pozornost v Labyrintu světa, kde vyličuje vlastnosti jeho, stavě se na stanovisko těcbr kteří v existenci bratrstva nevěřili. Praví tam:66)

»A hned tu na placu uslyším trouby zvuk, po němž ohledná se, vidím jezdícího na koni a svolávajícího filosofy.67) Kteříž když se stádně odevšad valili, začal jim pěti jazyky o nedokonalosti svobodných umění a celé filosofie vypravovati, a kterak někteří slavní od boha na to vzbuzení muži takové všecky nedostatky již vyšetřili a doplnili a moudrost lidskou na ten stupeň, na kterémž, v ráji před pádem byla, přivedli. Zlato dělati že mezi sta kusy nejmenší u nich jest, protože celá nátura jim nahá již a odkryta jest; kterému tvoru formu od-níti aneb dáti chtějí, že mohou podle libosti; jazyky všech národů že umějí, co se po všem okršlku zemském, i na novém světě děje, vžecko vědí, a s sebou,. i vzdáleni jsouce, by na tisíc mil bylo, rozmlouvati umějí. Lapidem (kámen moudrosti) že mají a jím všelijaké nemoci dokonale hojí a dlouhověkost dávají. Neb Hugo Alverda, jejich praepositus, že již 562 let stáří jest, a collegové jeho ne mnoho níž. A ač po tolik set let se tajili, sami toliko (sedm jich) v napravování filosofie pracujíce. Nyní však, poněvadž již k dokonalosti vše přivedeno,. a nad to vědí, že všemu světu reformaci nastává, déle již tajiti že se nechtějí, nýbrž zjevně se ohlašujíce, s jedním každým drahými tajemstvími svými se sděliti hotovi jsou, kohož by jen hodného seznali. Ohlásí-li se jim kdo, v jakémkoli jazyku a národu, že jich všecko dojde a žádný bez laskavé odpovědi zanechán nebude. Pakli kdo nehodný bude, kterýž by z lakomství toliko neb z všetečnosti dojíti jich žádostiv byl, ten že se nedoptá nic.«

»To vypověda pastýř ten, zmizel.68) Já pak po učencích těch hledě, všecky je téměř novinou tou zděšené vidím. Počínají mezi tím pomalu hlavy snášeti, a jedni pošepmo, jiní hlasem, soud o tom vynášeti. Takž já, tu i tam přistoupě, poslouchám. A aj jedni náramně plesali, radostí kam se díti nevědouce. Litovali předků svých, jimž se za jejich věku podobného nic nedostalo; sebe pak blahoslavili, jimž dokonalá Filozofia již se plně podává. Tak že bez omylu všecko věděti, bez nedostatku všeho dosti míti, bez nemocí a šedin kolik set let živ býti moci bude, kdo jen chtíti bude. A vždycky opětovali: Šťastný, přešťastný náš věk. Jakýchž řečí já doslýchaje, počal sem i sám vesel býti, a že se i mně bohdá toho, nač se jiní brousí, dostane, naději sobě činiti. Ale spatřil sem jiné-v hlubokých myšleních, kteříž co o tom smýšleli, hrubě na rozpacích byli. Aby pravé bylo to, což hlásati slyšeli, byli by rádi, ale se věci zatemnělé a rozum převyšující býti zdály. Jiní zjevně odpírali, šalbou a podvodem to býti pravíce. Byli-li prý od tolika set let, proč se prv nezjevili? Jsou-li věcmi svými jisti, proč směle na světlo nevystoupí? než z kouta jen odkuds ze tmy co netopýrové hvízdají. Filozofia že jest dobře ustanovená, a reformací nepotřebuje; dají-li sobě tu z rukou vyraziti, že nebudou míti žádné. Jiní nad to hrozně na ně láli a klnuli, za věštce, čarodějníky a vtělené ďábly je vyhlašujíce.«

»Summou, hluk byl na celém placu,69) a každý téměř žádostí dojíti jich hořel. Protož nemálo jich supplikací spisovalo (jedni tajně, jiní zjevně) a odsílali jim, plesajíce radostí, že již také do spolku přijati budou. Ale viděl sem, že každému supplikací jeho, všecky zběhavše kouty, bez odpovědi se vrátila a veselá naděje obracela se v tesknost: nýbrž od nedověrců oněch smích měli. Někteří