byl u Šmídků.« »A proč?« »Inu, když mi teta nedala oběd, tak jsem myslel, že se na mne hněvá, (a dále pravím) zde tu mají 5 zl, za to léto z té truhličky.« Na to druhého dne mě opět jako dříve, když jsem přišel z ranní, dala snídaní a při tom jsme zase uzavřeli novou smlouvu, co budu tejdně platiti za příbytek, za zdravu a bylo zase vše v pořádku.

Já si umínil, že do vánoc zůstanu doma a několikráte jsem také navštívil chrám sv. Vojtěcha. Byl již tam jiný zpěvák, jakýs pán mistr obuvnický. Já jsem mu tu radost přál. Byl to velmi nábožný a úcty hodný muž, zdvořilý. Tu se blížily svátky vánoční a den ode dne mně na kor přibývali nejen děvčata toliko i paničky a páni obchodníci dříví. Já opatřil krásné koledy, anjelský zpěv se celé Boží svátky ke cti narození našeho Spasitele po všechny ty slavnostní dny až do Očišťování Panny Marie zpíval. Já mohl na čtrnácte dní před vánoci dělat na ledě, ale za dvacetník denně se mně nechtělo. Já brzy dostal známost skrze kostel mezi pány a v ohradách jsem nakládal na vozy dříví, co z města lidé na sáty a hokynáři na kopy kupovali. Páni mne sami volali, mnozí domácí lidé se na mě hněvali, ale co plátno, já předce jsem vydělal tolik bez mála co na ledě a nebrodil jsem se ode tmy do tmy ve vodě.

Přišel masopust. Já don ode dne sledoval očima každé hnutí své kouzelnice srdce mého, neboť celý ten čas jsem s ní málo kdy nějaké slovo promluvil. Ona byla stále doma. To byl její východ, když si odběhla nakoupit a okamžitě tu byla, anebo když šla odvádět své vyšívání. Já ale jen skrze ni jistě také nikde v plesu nebyl, celý masopust. Přišel svatopostní čas. Já konal u sv. Trojice křížovou cestu a celé velikonoční svátky všechny pobožnosti církevní s lidmi vykonal. Zima pominula, já pracoval zase v ohradách. Přišel měsíc květen. Já, jak obyčejně, šel na Sv. Horu co pomocný zpěvák s Týnským procesím. Lidé mě rádi měli, když nepršelo, tak předce od dobrých lidí něco káplo. Co jsem doma prozahálel, dobří lidé hnutím milosti Boží dvojnásobně nahradili, já za to velebil Boha. Nezapomněl tetě koupit a mé drahé matce též krásnou sošku s pozlacenýma korunkama Panny Marie, děvčatům oboum po stříbrným prstýnku, pár krásných obrázků. Teď ale co koupím té, jež mému srdci tak drahá jest co můj život, ona je ke mně tak chladná, jako by měla ledové srdce, jako by ani ženská nebyla. I šel jsem do Příbramě a tam jsem koupil stříbrnou kalanteriji nu krk s obrázkem Panny Marie a dva stříbrný prstýnky, jeden s Kristem a druhý se čtyřmi červenými granátky. S pomocí Boží jsem šťastně z pouti domů přišel.

Strejček již byl doma, poněvadž dlouho trvalo Tedeum laudamus. Byl jsem laskavě uvítán. Hned jsem počal podělovati, tetě Pannu Marii a děvčatům obrázky a prstýnky. Go ale, jak to dodám té, kterou tak horoucně miluju. I dodal jsem si smělosti, pravím : »Bábinko, jdou také sem a přijmou ode mne také pouti.« Ona přišla, zarděla se a přívětivým úsměvem tak libě na mne pohlédla a pravila: »Ach, můj Bože, tak také něco dostanu !'« Já jí prvně dal _obrázek, pak kalanteriji a posledně malé pouzdro, v něm byly ony prstýnky. Ona mně poděkovala a odešla do pokoje. Jak bylo po večeři a po modlitbě, šlo se spát. Druhého dne, jak