skrovné dárečky, načež jsem vzdal Bohu i jim ty nejsrdečnější díky. V ohradách jsem přece tolik vydělal, co se bez hladu mohlo střídmě žíti a tak i svatopostný čas jsem konal sv. křížovou cestu, na Velik

28. Kostel v Šlachtové u Šťávnice (Szczawnica).

pátek opět na vrchu Petříně ráno v šest hodin a odpoledne ve dvě hodiny zase a všade mně Všemohoucí Bůh seslal dobrodinec, že jsme byli střídmě a pořádně živi, že z toho, co mně po výdeji, když jsem ten nábytek kupoval, zbylo, zůstalo zachované. V měsíci dubnu již počalo dříví zase plavati, práce byla den ode dne, tak jsem sobě umínil, že jinou