str. 443
zkoušky i život zapamatovali a že si je přes jejich zdánlivou chladnost a střízlivost zamilovali. Vytušiliť záhy veliké pojetí z dějin, jak se u Kalouska v pravdě jeví.
Pedagogická methoda Kalouskova činila jeho přednášky také milými i příjemnými. Četl je volným, jasným, srozumitelným hlasem, a posluchačům se zdálo, že hledí do zrcadla, v němž se míhá pestrý rej života dávno minulého. Každá osoba měla svůj určitý vyhraněný ráz, a kresba její podána v pevných rysech. Jsou to postavy svým duševním i zevním životem srozumitelné a pochopitelné, žijící plným lidským životem, a nikoli bezduché mátohy, ze samých domněnek a dohadů vytvořené, jak je historik často vybájí, opouštíli reální podklad údajů pramenných nebo vkládali do nich pochybné domněnky, třeba podpírané obratnou dialektikou. »Ne vlastní srdce, ne vlastní domysl může dějepiscovi dodávati látku ke spisování historie, nýbrž původní prameny musejí býti brány ku pomoci«, napsal Kalousek ve svém Husovi. Jeho pevně logický duch, jemuž se naši nejlepší právníci tak často obdivovali, nedává vzniknouti různým soíismatům, v nichž »kdy by«, »asi«, »snad« hrají největší ú-lohu; on ze svých pramenů často s mathema-tickou přesností vybavuje své určité vývody, opírající se o psychologickou věrnost. Kladu na tuto stránku jeho přednášek i spisů zvláštní váhu; její přednosti se přijímají lehce, bez námahy, a posluchač nebo- čtenář nebývá si velikého umění Kalouskova často ani vědom. Jmenuji v této příčině jen jeho sv. Václava, Karla IV. a líarla ze Žerotína.
Ukázavše k methodě Kalouskových přednášek, obraťme zřetel k obsahu jejich. Tvořily jej přirozeně české dějiny, jež Kalousek obyčejně za 8
