semestrů celé probral. Byla v tom určitá soustava podali studentům v době jejich universitních studií zaokrouhleně celé české dějiny. Vedle této tříhodinové týdenní přednášky věnoval obyčejně dvě hodiny některé specielní olázce z dějin českých, jako sporným kusům, výkladům kronikářů, starým a novým podvrženinám a j. Zvláště v této vedlejší přednášce, kterou Kalousek nahrazoval jaksi seminář, měl každý příležitost poznati jeho hlubokou, bystrozrakou historickou vyspělost. Tak poskytovaly jeho přednášky v souladu zároveň příručku českých dějin i výbornou školu pro kritické vypěstění ducha historického. Zdůrazňuji tuto okolnost z dvou příčin : jednak se nepřednášelo vždy soustavně — pro starověk nebylo za mých studií vůbec žádné stolice, ačkoli se dějiny starověké při státních zkouškách zkoušely — jednak má profesor českých dějin na universitě své zvlášlní důležité, postavení. Oč běží, naznačil jsem již v Národních Listech se dno 2. dubna. Až dosud nebyl totiž profesor českých dějin zkušebným komisařem při státních zkouškách kandidátů učitelství na středních školách, kde se českému dějepisu oficielně nevyučuje samostatně, nýbrž jen v rámci rakouských dějin, což ponechává i nejnovější úprava zkoušek maturitních. Český středoškolský profesor (na německých středoškolských ústavech se student o českých dějinách praničeho nedoví) musí si proto již z university přinésti pevný základ, z něhož by nahrazoval, co osnovy Lva Thuna zavinily, odstrkujíce český dějepis na středních ústavech v Čechách. V rámci učebné osnovy rakouských dějin musí podati správný obraz vývoje českých dějin a utvořiti z českých dějin osu a jádro rakouských dějin, a nikoli jejich přívěsek. Je k tomu potřebí zvýšené rozumovó i citové povinnosti k mladému dorostu i k českému národu, spojené vždy se značnou mírou idealismu. A právě proto byl Kalousek tak dobrým učitelem a dobrým Cechem, že ve svých posluchačích vychoval zdatné pěstitele českých dějin na středních ústavech, dobré profesory, svědomité učitele a pevné Cechy. Všichni měli zářivý příklad ve svém universitním profesoru !

Připomenul bych ještě jednu okolnost. Kalousek přesně dodržoval ohlášený počet hodin a nevynechával ani za své churavosli žádné přednášky. Toto jednání plynulo u něho z hlubokého citu povinnosti a ze vzácné noblesy k studentstvu.

Ti všichni a bezpočetní žáci Kalouskovi s láskou a vděčností vzpomínají podnes svého dobrého profesora. Aspoň jeden hlas budiž tu zaznamenán, hlas Č. Zíbrta, který poměr Kalouskův k žákům a mladším .pracovníkům takto označil: »Nezná osobní nechuti a nevraživosti, řídě se chvalitebnou zásadou, že místa a práce u nás jest vždy ještě mnoho, a že tedy co možná největšímu počtu snaživých mladých pracovníků, jkdyž svým přičiněním opravňují k nadějím, musí od starších a vliv majících býti poskytnuta příležitost k ušlechtilému závodění na poli vědeckého studia, ať již ve směru jakémkoli. Není zbytečné tu připo-'menouti, že přednášky i kritiky a práce Kalouskovy poučí každého, jak sleduje při svých odborných studiích nové a nejnovější směry, jež se přihlašují na př. na poli historického a národopisného badání, jak sám