str. 445
nijak se nešíraní prací podobných, jimi nejen nepohrdli, než dopřává jim vlídně vstupu i tam, kde do nedávná byl jim zamezen, na př. v publikacích Král. české společnosti nauk v posledních letech. Jen s povděkem dlužrío té svobodomyslnosti vědecké vzpomínati a pro budoucí paměť i za vzor tu zaznamenali. «
Při svém vysoce vyvinutém historickém smyslu má Kalousek přece plné pochopení pro potřeby přítomnosti, historismus jeho není nikdy upříliš-něný, nýbrž jest kritický. Napsal zajisté ve svém Husovi: »Jest v přítomnosti dostatek různých prospěchů, které se hlásí . k platnosli : prospěchy hospodářské, společenské, stavovské, o které se dělíme v přirozené strany; a jest tu veliká potřeba národní, která nás všechny bez rozdílu volá ke svornosti, ke společné sebeobraně proti útokům, jež směřují nejprve k našemu odstrkování v každém ohledá hmotném i duševním, a v posledním konci k našemu národnímu zahubení .... Nedrásejme staré rány již zacelené. Nestavme do popředí to, co nás dělí, a hleďme si toho, co nás spojuje. Neklaďme po zpátečnicku hlavní váhu', na věci minulé : starejme se o potřeby přítomnosti a připravujme lepší budoucnost národa —- svorným" postupem všech národních stran za společnými cíli!« Porovnámé-li pak tento výrok s jinými výroky Kalouskovými, třeba z proslovu i posledních: kapitol Českého státního práva, z prací o Palackém, Riegrovi ä Tomkovi, vidíme jasně, jakou si Kalousek z dějin utvořil životní filosofii.
»Jest hrubý omyl domýšleti se, že" jest možný nějaký pokrok v dějepravě bez původních pramenů,« praví Kalousek, a proto jal se vydávati Řády selské, chtěje své velké agrární dějiny .české: Historii stavu selského v Čechách, postaviti na nezvratnou půdu pramennou. Požadavek tento zdá se sice býti samozřejmý, avšak často ustupuje módním fantasiím, jež se při bližším ohledání ihned shroutiVNa doklad toho uvedu z Kalouskovy činnosti malý obrázek, jak úspěšně proti takovým vývodům vystoupil. V řadě modelů Národopisného Musea nachází se model vesničky Vápenska u Kostomlat v okresu Nymburském, jenž byl v článcích Politiky a i v Průvodci po Národopisném museu českoslovnnském prohlášen za vynikající typus staroslovanské vsi kruhové, »soustředěné kol' nevelké.
