str. 476
na oplzlé a hanebné rozprávky, aneb na utěšené Panen Babilon-s k ý c h pohádky, co by jich všady nalezl, že se tomu od dětinství snažně učili, a po tuto hodinu o nich rozprávěti, v nich dny i věk mařiti, za největší potěšení i za rajské rozkoše sobě pokládají. .« Rvačovský zachoval tu název kratochvilné knížky hádanek i naznačil ohsah, ale marně se snažím zjistiti, chová-li se někde výtisk tak vzácné knížky. Snad zabloudil jako Frantova Práva (známá až do mého vydání tiskem nákladem České Akademie podle unikátu Petrohradské Akademie) také za hranice. Kdo zná výtisk nebo přetisk, nebo zmínky a narážky jiné?
Č. Zíbrt.
@NZ@Směs.
* Historie o doktoru Faustovi bývala u nás četbou velmi oblíbenou. Roku 1611 vydal ji M. Garchesius. Srv. Zíbrt, v úvodě přetisku Garchesiova spisu v Ottově Světové knihovně č. 327-9. Vydání Carche-siovo není asi prvním v literatuře české, jak lze souditi z toho: V listopadu r. 1610 odevzdal zámecký hejtman v Kolíně n. L. Martin Wellheim z Wustenau městskému soudu Tomáše, čeledína zámeckého, dvora, poněvadž prý čertu se poručil s duší i tělem cedulkou krví svou psanou a do devíti let se odevzdal. Před soudem pak vyznal, kterak z večera, když kobyly byl spravil, o Faustovi čítával; list, který staré Slepičkové dal, nebyl psán krví jeho vlastní, neboť prý kuře zabil a krve do třípku nacedil, maje za to, že ho čerta ošidí. Konečně však tvrdil, že prý se již k Pánu Bohu modlí, aby ho zachoval a ostříhal na každém místě. Tedy učinili páni nález z práva : Když lidé dne nedělního k napomenutí do kaple chodí, při tom bývej a jeho doslýchej; na velkém kázání v kostele, kde pacholátka žáci zpívají, tam stávej a v tom se ohlašuj, že toho lituješ, a žádej, by lidé za tě se modlili, aby Pán Bůh na milost tě přijíti ráčil. (Vávra Jos.: Dějiny král. města Kolína n. L. I. V Kolíně 1878, str. 254-5.) Jan Soukup.
* Bratří čeští o svěceninách. V Biblí králické, vydané v letech 1579-93 dočítáme se v poznámkách rozmanitých zajímavostí a drobností, jež jsou dosud nezužitkovány. Na př. v dílu IV. 223 a (Ezechiel c. IX.) v poznámk. čteme: »Ale to ovšem s pravdou všelijak se nesrovnává, aby k kříži dřevěnnému, zlatému, a z jakékoli jiné materie aneb k charakterům, znamením, obrázkům, literám, syllabám, k slovům i svatým, k samému zevnitřnímu jejich obyčejem povětrným, aneb k pěstování a nošení jich i na hrdle, buď proti nemocem některým, buď proti čárům a jiným zálohám Satanovým : člověk. věrou, doufáním a nadějí se obraceti měl. Tak ani k svěceným svíčkám, bylinám, soli, vodě, zemi, křižmu etc.«
Jan Soukup.
* Pomlázka arcivévody Josefa na Slovensku r. 1908. Arcivévoda Josef trávil velkonoční svátky na svém uherském panství v Malých
|
|
