str. 5
na čtyřech pásl a na zbytku rostlo dříví anebo bylo půdou neplodnou, jako jsou cesty a skalky.
Za stolem zdvihl se starosta s koženým právem v ruce. Udeřil jím o stůl. Všichni jako na povel vstali a stichli. Mužný hlas rychtářův zazněl prostornou světnicí:
»Tak počíná ouřední jednání: ve jménu Otce, Syna i Ducha. Trojice svatá at obec ochrání od pádu dobytka, povodně, sucha !«
|
»Dejž to Pámbů,* odpověděli všichni a Ronček pokračoval :
Obec se sešla pospolu
k důležitému úkolu.
Všichni ho jistě znáte:
souseda přijmout máte.
Jene Cimburo ! Přednes žádost svou!«
|
Sousedé teď usedli a za zvědavého ticha pokryli hlavy. Jediný Cimbura stál s hlavou odkrytou sám a sám uprostřed toho kruhu . . . Stál tu s hlavou vztýčenou, s tváří vážně, ba slavnostně naladěnou, ale klidný, sebevědomý . . . Lahodná slova volí a pevným hlasem je přednáší:
»Manželským svatým sňatkem
Bůh spojil mne s Pixovou ženou, dětmi i statkem.
Přes doly, řeky, přes lesy, kopce,
přicházím cizí do vaší obce,
ale počítám na vaši lásku,
že mě do svého přijmete svazku.«
|
Po rychtářově pravé straně seděl sedlák Černoch. Tak jak za stolem seděl, převyšoval všecky o hlavu. Odpověděl Cimburovi:
»To nejde tak čerstva, holečku,
chceme ne vlka, ale ovečku,
žít budem s tebou, s tebou jíst chleba,
proto tě nejdřív vyzkoumat třeba,
proto jsme tady v poradě.
Sousedé! Ptejte se po řadě !
A ty — chceš-li se s námi sousedstvím vázat —
odpověz věrně, nač se nám zlíbí tázat.«
|
A výslech počal. Starý Hamák optal se stručně :
»Bez dlouhé řeči provodu, táži se tebe po rodu?«
|
Cimbura na ráz mu odpověděl stejně úsečně :
»Všem jsem vám roven, není to hana, jsem ze Semic sedláka Cimbury Jana.«
|
|
