» Zůstaň s námi, amen, hlásat nepřestáném, dokud Pán nebeský v slávě jazyk český zachová nám — amen!«

@

Džbánky a sklenice s rachotem se srážely — to obec si tak připíjela »na lásku«. Neusedli více, věděli, že přijdou přípitky ještě další.

»Dej nám Pán Bůh zdraví, « pozdvihl rychtář džbánek po druhé — »v tom píseckém kraji,« pokračovala obec a připíjela si »na zdraví*. A sotva nádoby ode rtů odtáhli, už všichni bez vyzvání spustili starou prácheňskou: »Bratří, bratří, buďme jen veselí, bratří, bratří, radujme se !« a svorná obec pila a dopila potřetí »na radost«.

A jak tak stáli, smekli a sepjali ruce. To soused Kolařík ranním klekáním vítal blížící se jitro. Zbožným chorálem ozvala se píseň :

Obec dozpívala a už neusedla. Rychtář s právem v ruce ukončil třetí a poslední jednání »přijímání do obce«. »Minulo veselí, minul radosti čas! Sousedé, ku práci vraťme se zas«, řekl vážně a vyšel ze dveří a za ním celá obec do posledního muže . . .

Zesnulý a po celém Pacovsku známý veršotepec prostonárodní Josef Š u s t r-V ejvarák, naj ehož činnost jindy upozorním,vypravoval častokráte nám dětem »podivný příběh o sedlákovi Hubatovi«, který svůj krk dal »zaBlata«. Vypravovávala mu jej prý, když byl ještě chlapcem, stará jeho babička, jež sloužila u pánův na Hluboké. Táž prý vypravovala také mezi jiným, že sedlák Hubata jmenoval se Jakub a otec jeho Martin ; že prý však sousedé říkávali synovi podle zvyku také Martin. Tím bude asi s dostatek vysvětleno zmatení jmen, domněnka p. Vojtěcha Novotný-Kolenského, že legendy snad jsou dvě, neb docela dva různí Kubátové (jež byli popraveni). Po osudné popravě spustilo hrozné, ničivé krupobití a pobilo všechnu kolem přihlížející vrchnost, sedlákům neublížilo.

Zvláštní jest, nemůžeme to vynechati, že Kubátu jmenuje zde náš Vej vařák Hubatou. Může to však býti pouze ta okolnost, že nepochybně staré, vetché již babičce Sustrově dávno pravé jméno Kubátovo vypadlo z paměti, a ona nemohouc si vzpomenouti, jmenovala jej Hubatou. A náš Šustr dědil to po ní.

To jest vše, co vypravovalo se kdysi, a snad jest to i ojedinělé, u nás na Pacovsku o hrdinné smrti rychtáře Jakuba Kubáty.