ten největší; roznášely se již v sobotu, také přátelům do okolních vesnic s pozváním na »poscení«.

Nějaký groš diškrece byl příčinou, že děti běhaly jako divoké s nimi a nedbaly úsměšků starších a chasy, která připravovala se na slávu po-svícenskou. Nejprve ženské provedly úklid po celém stavení. Co bylo dřeveného, čistě se umylo a udrhlo, ale podlahu umývati nebylo ve zvyku ani k posvícení, to by byl přepych; a na mnoze ani ve statkách podlahy nebylo, jen udupaná zem. Kamna namazala se hlinkou bílou, nebo černou, stropnice a stěny natřely se rozhašenou krví smíchanou s koptem a mazanice mezi stěnami vápnem se nabílila. Košile mužské i ženské byly připraveny již mezi týdnem, všecky hodně tuze naškrobeny škrobem bramborovým, na pondělí ty lepší. Na košilích mnoho záleželo, neboť tančilo se v košilích, jak říkali beze všeho. Košile byla dlouhá po kolena, rukáv o celém plátně, na límci samá srdíčka a vyšívaná dírka, vázala se na tkaničky zkrze dírky. Mužští vytáhli sváteční koženky ze žluté kůže. Poklůpek šel z pravá na levo a zapínal se na jeden knoflík. Kalhoty šly skoro po paže a šlí neměly, jen bílá loktuše vázala se kolem v předu. Zadek kalhot byl šplochatý po kolena. Ty musely býti hlinkou znova nažluceny. V některých obcích koženky černily a jinde jinak barvili a podle barvy koženek poznala se hned vesnice, ze které byl jejich majitel. Leznickým žlutokalhotníkům říkali v městě strnadi. Nemenší práce daly boty. Boty do práce s holeněma měly švy vrchové, málo futer, dost vůle a tepla. Byly šity na jedno kopyto a vešlo se do nich ještě půl povříšla. Také železa na nich bylo dost, to jest hojně cvočků a podkovy. Ohnout se v nich nemohl a do kopce šlo se v nich také špatně. Mladší chasa nosila již faldovky (6 faldů) s varhánkami, které natáhly se nad kolena a stáhly po lýtko.

Vrch byl lemovaný manžestrem černým asi na půl palce, po stranách byly tahouny a vedle nich pro parádu červená růžička, asi na 2 palce dlouhá a půl palce široká. Boty byly asi o 4 palce níže nežli kalhoty a ten prostor byl pro punčochy vlněné, u chudších bavlněné. Kalhoty se. vázaly na dva široké řemínky, které ke konci šířily se v zoubkované kolečko, v jehož prostředku bylo srdíčko z direk vyrážené. Okrasa ta visela na právo a na levo z věnčí do půl boty. Mazání na boty dělalo se doma z vosku, mýdla, koptu a vody. Největší parádou posvícenskou byl šátek na krk; vázal . se na dvě smyčky a konce, pěkně zřízené, aby bylo vidět po každé straně zlatou hvězdu, sahaly až na kalhoty. Když posadil si chasník na hlavu ještě kulatou sametovou čepici s obrubou, jejíž prýmek byl z astrakánu, nebylo na něm bídu a starosti celého roku ani viděti.

V posvícenskou neděli, jako v jinou, šli starší na ranní (mši) a mladší na velkou. Když přišli z velké, šlo se s velkým džbánem pro pivo, kořalka se nepila. Za tím také hospodyně byla hotova s »vodedem«. Kaše krupičná posypaná perníkem a zalitá syrobem, máčka kyselá, sladká a s kobližkama, to byly největší chlouby posvícenské kuchyně. K tomu dvě husy, pár starých slepic a kohout nebo kapoun a tak 10 liber hově-