zího (masa) stačilo i četnější rodině i hostem, na které se až do 2 hodin čekalo. Po obědě držela se s nimi »beseda« a po večeři šla chasa k muzice. Hospoda bývala slavnostně osvětlená svíčkám a; hořely obyčejně tři lojové blikavky: jedna u muzikantů, druhá na rychtářském stole a třetí u stropu zavěšená na svícnu. A s jednou chodil také »šentíř« do sklepa, odkud nosil pivo v konvích. Stačilo ho na celé posvícení často jen dva půlsudy a vědro kořalky k tomu.

Muzikanti seděli u stolu a »zastavovali*; když jim dal chasník groš, nebo dvougrošák, hráli o »celej ředýk*. Platilo se za písničku a jakou kdo začal zpívat, takovou mu hráli, »Jak zazpívám, tak mně hrajte a na mně si dobrý pozor dejteU bylo pravidlem. Motiv písně byl hudbě ovšem znám.

Chasy bývalo tolik, že by ani jablko nepropadlo, ale kolo musilo být prázdné a 'kdo se tam dostal, byl v nebezpečí, že dostane »faňuru«, že uhýbal se placení. Mimo posvícení zastal muziku i »kolouvrátek« a z Poříče V,, ten na něj hrál a při tom dupal a zpíval, až se hospoda třásla.

V pondělí po obědě vyhrávali na návsi a po druhé hodině počínala již muzika. To přicházeli k ní také starší a nejstarší sousedé a sousedky. V pondělí o posvícení shazoval se kozel, na Volšanech, v Makově, Lezníku a jinde stínali kohouta, obyčejně však mlátili ho cepem. Kozla koupil hospodský a přišli pro něj s muzikou. Stará jedna babka šla za muzikanty ve starých »křápech«, roztrhaný koš na ruce a v něm fábory a pentličky na kozla a na hlavě z polních květin, nejvíce »mlíčavek«, věnec, který kozlovi darovala. Okolo pobíhal žid s velkými rezatými vousy, na rameně starý pytel nesa. Jiný chasník kozla vedl. Měl čepici do špičky, asi loket vysokou a bílou, červenými a všelijakými pásy promíchanou, kalhoty každou nohavici jinou a bílou sasku s červenými rukávy. Za nimi velký průvod chasy a dětí bujně skotačících s hlukem a smíchem se hnal.

Kozla žid pytlem celou cestu k chůzi pobízel. Před hospodou přečten kozlu ortel smrti a celý testament, pak ho zabili a snědli při besedě. Kohouta zakopali za živa do země a zástup diváků obklopil ho v kole. Některý z chasy dal si zavázat oči a vzal cep, jiný ho vedl na kohouta. Vodil ho sem a tam, aby ho co nejvíce spletl a když ho pustil, šel s cepem často místo na kohouta proti lidem. S velkým křikem a smíchem utíkal zástup a tak se několik chasníků vystřídalo, až kohouta přece někdo trefil a zabil. V novějších časech se kohout postavil jen na stůl a hlavní zábava byla jeho poslední vůle, komu co poroučí: krev holkám, které mají blechy; jazyk »badyčkám«, která už nemůže svůj převracet a do ničeho strkat; hřeben rozcuchaným; srdce falešným; maso, kdo si koupí atd. Potom se prostě jen zařízne a sní.

Po provedeném shazování kozla, nebo stětí, či mlácení kohouta, nastával opět tanec; obyčejně provádějí chalupníci selky, zejména každý tu »svou« a ten »jejich« sedlák pilně jim za to zavdával.