dávali koledu Mikulášskou. Já níže psaný z největší ponížeností milostivou vrchnost žádá o nějaké dříví, aby milostivá vrchnost darovati ráčila pro dítky školní. Neb učitel školní není v stavu ve dvouch svedtnicích svým dřívím topit a již 21j2 sáhu svého dříví pro dítky vydati musel, které pro sebe měl; a nyní ani sám pro sebe čím topiti nemá. Začež co nejponíženěj vrchnořiditelský ouřad za milost toho dopomožení se žádá. Já níže psaný z největší ponížeností se ucházím již po druhý k urozenému panu vrchnímu stranu obce Vorlovské, kterak ona obec dle guberniální resoluce jmenovanou koledu Mikulášskou dáti mně nechce, kterouž vždycky předtím dávala, odkazujíce se, že maj od urozeného pána vrchního řečeno od roku 792, aby jinou koledu nedávali jen totiž Novoroční groš z numera a koláč posvícenský aby dávali. Pročež, když níže žádající onou koledu dostávati by neměl, tak nejní v stavu dostatečně živ bejt a přinucen bude jinší fassi žádat; neb by všechny obce, který ke kulatoře (sic) Hermanské patřej, z ohledu obce Vorlovské takovou koledu dávati nápodobně se sprotivily. V Heřmanicích dne 15. Martii 1793. — Petr Procháska, učitel školní. Na vrchnořiditelský ouřad ponížená žádost.

Žádost tuto vrchní zamítl, poněvadž prý pro nastávající teplejší pofiasí školní světnice již vytápěti se nemusí a vrchnost povinna není učiteli byt jeho vytápěti.

Vrchní žádá, aby učitel dříve dokázal, že Vorlovští chalupníci jsou skutečně od starodávna povinni dávati mu koledu Mikulášskou.

1797 d. 14. července ve Vratislavi. Školní mládenec Jan Schreiber žádá za místo učitele v Sebranicích. Vysoce slavný urozený svatořímské říše hrabě, pane pane patrone mně nejmilostivější! Vaší vysoce hraběcí Milosti k nohám v nejhlubší poníženosti padajíce poníženou mou žádost přednášeti se osměluji. Poněvadž školní učitel Sebranský již zemřel a jiného zvoliti ráčejí, protož k Vaší vysoce slavné hraběcí milosti já nehodný k nohám padám a o ten kuš chleba Jejich Milosti žádám všemožné zastání mých povinností obzvláštně dle nejvyššího poručení v učení normálního dítek pilným a přičindlivým býti, též k zvelebení figurální muziky cvičiti se zavazuji a v té nejhlubší poddanosti a veneraci pozůstávám vysoce slavnému a urozenému svatořímské říše hraběti, pánu, pánu mně nejmilostivějšímu poníženě žádoucí Johann Schreiber, Vratslavský školní mládenec.

Žádost jeho vyřídil ředitel panství Fr. Meitl následovně: »V jméně Jejich Milostí pana pana hraběte z Valdšleínu a Wartenbergu se resoluce žádost vedoucímu s tím dodává, by ten samý se u p. krejskýho školního komissaře ohlásil, tam se exanimirovat nechal a dále tudy se z jeho umněním vykázal, kde napotom jemu dekret, jestli chyalitebnější vysvědčení než nynější Sebranský školní mládenec poobdrží, který v podobným způsobu tam poukázaný jest. se doručí a on jakožto školní učitel ustanovený bude. Dáno v zámku Litomyským dne 14. Julii 1797. — Fr. Meitl, direktor.*

1799 d. 4. října v Nedošíně. Obec oznamuje, ze na učitele nic nepřidá. — Obec Nedošín. Poznamenání k ouřadu vrchnostenským stranu normální školy. Poněvadž hned od starodávna vod nás mládež k pánům