bez určitého významu). Jedenmocítma, 21, dvamecítma, 22, atd., trošku hromadu, neurčité číslovky. Na káry dáti, pokárati; na hrátky jíti, jíti na besedu (na návštěva); vorundati, odejmouti n. zvednouti; sundati, sejmouti; skovati, schovati; na!, vezmi; natě!, vezměte!

Lidová řeč v Gečelovicích a v jich nejbližším okolí liší se některými slovy a rčeními od řeči v dědinách sousedních. Laskavostí p. sekretáře P. J. Hille z Kadova získal jsem sbírku těchto odchylných slov a rčení. Voznice, vozová cesta; babky (srovnej: bábovka), pečivo; bez-krejtka, hrnec se dvěma uchama, krajáč; ucháč; plotišák, hrnce s jedním uchem; suden, košík na brambory; dlák, klacek sosnový (borový); valuž-ník, otěž, ohlávka na koně; krušná, nůše; hůra, ponebí; pejravka, pýr; toren, turín; vrhlice, krajáč; kladiva, veliké brambory; kapsa, dva hrnce hliněné spojené; plena, šátek na hlavu; šerčička n. raifka, sukně; kaftan, spodnička hrubá; štráfka, spodnička, linecká sukně; šotišky, šaty pro všední den; baroun, baron; škrtán, krk. Blankytná, modrá barva; roch-třábřenej, roztažený; pometenej, bláznivý; oucní (ústní) pravda, jistá pravda; pozorno, tiché povětří; tádle, tamhle; tejkonc n. tejkononc, teď. otatovat, okrásti někoho, ošiditi; škrejpat n. rumlejchat, začíná pršeti; odpovědít, výpověď dáti; pometlo se mu v hlavě, zbláznil se; nastevřít dvéře, otevříti; zlámal (hrnec), rozbil; chejcí se, chytá se; nadít (do jehly navléci); sekat zubem, láti.

1. Odchylné skloňování jmen. Lid zdejší téměř pravidelně krátí dlouhou samohlásku přípony v 6. a v 7. pádě jedn. čísla u jména přídavného v rodě mužském a středním, rovněž krátí dlouhé ů ve 3. pádě množn. č. podst. jmen dle vzoru: had, sud, město, kuře; odchylky tyto nejlépe vysvitnou z připojených vzorů a příkladů.

V čísle dvojném přidává lid pravidelně v pádě 2. a 6. hlásku ch za dvojhlásku ou, totéž se děje v 2. pádě množn. č., kdykoli pád ten je zakončen příponou —ů neb —í; tak slýchati jest pravidelně: dvouch, obouch, prsou ch, kolenouch, ramenouch, rukou ch, rodičůch, očích, uších; ale též hadůch, sudůch, mužůch, mečůch, duších (2. p. mn. č.), kostích, mořích, znameních.

V 7. pádě množn. č. užívá lid náš místo přípon: mi, ami, emi napořád přípon: mn, ama, ema; rovněž místo přípony y slyšíme pravidelně ama: hadama, sudama, městama, kuřatama.

Neurčitých přídavných jmen užívá lid zřídka, místo nich užívá tvarů přídavného jména určitého, nečině rozdílu mezi přívlastkem a doplňkem. Lid říká: Letos sem zdravej, loni sem byl nemocnej.

Přivlastňovací přídavné jméno má tu v 1. pádě všech tří rodů zakončení jedno, a to příponu rodu středního a v tom tvaru zůstává nej-častěji nezměněno ve všech pádech všech tří rodů v obou číslech.. Na příklad: »Kovářovo ječmen v tom suchu nevymetal, poďme se podívat, jaká je Přibylovo pšenice. S tou Přibylovo pšenicí to ujde, ale z Hovor-