lepší, nežli byl ten kahanec. Pravil: »Vítám vás, panové, to jste měli špatnou cestu a přišli jste tak pozdě, že nemám pro vás již nic k večeři, toliko sýr, máslo a chleba.« My pravili: »To je vše dobře, jen když se hlad zažene.« Přinesl nám každému džbán piva, dva syrečky, máslo a chleba a počal s námi hovořiti, jak je v Praze a že starší je taky Pražák. Ti Němci že jsou tam již čtyry dny a že chtějí na svátky býti v Liberci, zejtra že odejdou. Při tom, co jsme tak hovořili, služka nám ustlala, my se najedli a naše papíry hospodskému odevzdali, on nám dal dobrou noc a my si lehli.

Druhý den jsme vstali, bylo již ošum hodin a to nás služebná vzbudila při poklízení. Němci opravdu byli již pryč, sníh nepadal, bylo ticho, za to ale notně mrzlo. K snídaní jsme měli velkou mísu polévky a chléb, že jsme nechali ještě a platili to fremtum z pokladny celý tři dny. Večer . tam přišel pan starší. My ho pozdravili, on znal dobře mého otce. Ptal se po něm a Štastnýho také znal co kluka. Vzal k sobě naše věci a hospodskému nařídil, jestli žádný nepřicestuje, by zejtra nás hlásil, že jsme ten den přišli. Tu večeři a co dnes utratíme, že on sám zapraví.

Bylo to v sobotu. Večer se jich tam nahrnulo, že bylo všechno plno. Pan starší praví: »Pánové, máme tu jen dva, co přicestovali dnes. Poněvadž zejtra se počnou svátky, tak je tu přes vánoce vyčastujeme, jako naši kolegové!« Všichni s tím byli spokojeni. V neděli byl štědrý večer, bylo všeho hojnost, troje ryby a druhý svátky husa, pečeně, zajíc a piva i také čaje a jiných lahůdek.

Na to v outerý ve druhý svátek večer zase se jich mnoho sešlo do hospody. To byl u tiskařů starý zvyk, že který na sváíky přicestovali, byla sbírka pro ně, ať jich bylo 10 anebo jeden, o tu sbírku se rozdělili a to nazývali koleda, a tak my jsme také koledu dostali a o ni se náležitě rozdělili.

Druhého dne dali jsme Hradišti s Bohem a šli jsme zase dále. Přijdem do Bělý, tam byli dva barvíři, kteří tiskli ty modré sukně a plátna. Tázali se nás, jestli bysme jim mohli pomoct, že nám dají denně půl zlatého a ztravu. Já šel k jednomu a kamarád k druhému a večer jsme se sešli v hospodě. Zdrava byla dobrá. Tak jsme se tam zdrželi čtrnácte dní. On už měl zálohu vydělanou, vyplatil nás a s námi se oba rozloučili, přáli nám šťastnou cestu, by se nám vedlo dobře. Ten den jsme zůstali v Bělé na hospodě. Druhý den jsme si dali do cestovní knihy zapsat práci a dále vidirovat, peněz jsme měli dost, umínili jsme sobě: Proběhnem celé v té straně České Německo, vždyť na každé fabrice byl předce kšeňk. Když byl nečas, byli jsme v hospodě. My nemuseli po cestě žebrat, jako jiní cestující, měli jsme peníze.

Přišli jsme posledně do české Lípy. Taková byla špatná a kluzká cesta, že každou chvíli člověk myslel, že někde poláme nohy. Teplé slunce do toho sněhu pralo a hned to zase mrzlo, bylo to jako jedna ledová hladina. Jak jsme přišli do Lípy po silnici, byla po levé straně hospoda. Pravím: »Ani krok dál, já již nemůžu.« On pravil: »Já taky ne!« Vešli jsme tam. Tlustý hostinský tam seděl, pravil: » Vítám vás, mládenciU