Večer jsem přišel domů. Byl to počátek aprile a bylo tak teplo, jako bývá v červenci, že už počaly plavat šífy se dřívím. Viděl jsem právě příhodnou dobu, že jsem mohl moji v několika minutách potěšiti. Právě matka někam šla a bratří už byli odrostlí, chodili okolo vody. Tu jsem mej Barušce pověděl, že mám pro ni v Kateřinkách najatý byt na hned stěhovat. Ona byla z toho velice potěšena. Domácí lidé moji podobného netušili. Sestra má byla asi 17 let stará, chodila do práce, bratři totéž. Konečně tedy musela matka sama otci nosit poledne s jídlem. Moje si již v prádelníku a v truhlici její také si vše do pořádku dala. Neboť jsme byli umluvení, že jednou, než matka od otce přijde, musíme bejt pryč a nejmenší sestru, byla něco přes dva roky, tu že než přijde matka, dáme zatím k vedlejší sousedce. Sám jsem již byl také na to s dvouma lidmi umluven.

Bylo to právě v pondělí. Matka šla do trhu. Já byl jistej, že chvíli to nespraví, že tam bude aspoň hodinu. Nemeškal jsem, jak jen odešla, a hned jsem běžel přes cestu do ohrady a vypůjčil jsem si dvoukolový vozejk a zavolal na své dva pomocníky, kteří tam seděli na kladech a netrvalo to půl hodiny, bylo vše naloženo, moje dala děvče k sousedce, dala všem s Bohem a matce taky zkázala, aby jí Bůh vše dobré, co jí kdy učinila, odměniti ráčil. A my jeli okolo sv. Trojice velkými Benátky a netrvalo to ani hodinu byli jsme na místě.

Paní Vavřínová byla právě ještě doma: >I Bože ! oni jsou již zde. To nic nechybí, já právě včera jsem již místo připravila.« Přízemí to bylo, než minula půl hodina, vše bylo spořádáno. Já na to pravil k mej Barušce: »No teť nejsi v pekle, teť jsi opět v ráji.« A hned jsme odjeli. Nábřežní již nás čekal, nebo právě připlouly ďva šífy s dřívím. Bylo jedenáct hodiu, již se dříví sváželo a od 1 hodiny s námi dělala moje kvartirská také až do osmi hodin večer. Přišli jsme domů. Moje mně připravila večeři a sousedka připravila si také na plotnu, menší holka zatím vařila s mojí a ona ukázala, jak co má připravit, ona byla tomu ráda, tu jsme měli zase první spokojený večír. Druhého dne začli jsme v šest hodin ráno a ve čtyři hodiny bylo svezeno, bylo 17 hodin, brali jsme 1 zl. 12 kr. v šajnech . . .*)

Matka pravila : »Odpusť vám Bůh, co se stalo, už je to, byla to vůle Boží!« Tu se podívala na moji, vidí, že má ruce sepjatý a slzí, naklonila se přívětivě k ní a praví: »Aco pláčou, bláhová, to jim i tomu dítěti bude škodit, já se na ně nehněvám,* a stiskla jí ty sepjaté ruce a dala jí co matka první políbení. Ona plakala zase, ale radostí, že se smířila a ji při tom nazvala dítětem svým. Matka po chvíli vstala a pravila : »No, milí, buďte tu s Bohem, můj starej mně se nedočká, bude se asi na mne zlobit, ale až mu řeknu, že máte synáčka, on se tomu asi bude smát.« Na to se mne ptala, kdy to dítě dosáhne svatého křtu. Já pravil: »V neděli, poněvadž v pondělí chci jít s Tejnskými na Svatou