»Vnislav a Běla«. Mohl bych napsati dlouhou studii o všech variantech této básně ; zmíním, se však o případu neobvyklém, který nejeví tak odchylek dějových, jako upoutá vás spíše stránkou jinou. V Ledči n. Sáz. byla totiž tato historie o nevěrné milence pozoruhodným způsobem loka-lisována. Ústním podáním změnila se počáteční slova ballady »Blizoučko Prahy . . .«2) v »Na blízku za městem . . .« a pak již nebylo překážek uvésti děj do melancholického údolí sázavského. Naopak byl zde důvod, jenž k tomu přímo vybízel: Hněvkovský v XV. strofě zpívá o svatebčanech, »že vyjeli k sv. Vojtěchu ven« a skutečně jest asi 3 km na jihovýchod od města ve vsi Bojišti na mírném návrší nevelká kaple sv. Vojtěcha, kam si fantasie lidu shodou jmen vznícená, snadno umístila obřad svatební. Ale i pro ostatní děj "nebylo nesnadno nalézti vhodného jeviště. A tak ukazuje tradice dům, kde se Bělínka vrhla s okna (dům č. 139, do nedávná zvaný domem panským), ukazuje na severozápadní straně na t. zv. Stinadlech kámen, kde byl Vnislav sťat, i kamenný kříž na tom místě postavený, který prý mezi podstavcem a vlastním křížem skrývá vlasy obou nešťastných milenců. Společný hrob pak (místo přímo se neoznačuje) jest dle podání v kapli P. Marie na jihovýchodě, nedaleko místa, kde se zvrhl kočár svatebčanů, jedoucích k šv. Vojtěchu na od-davky. A tento bod děje jest jediný, v němž se variant ve východních Čochách obecně zpívaný poněkud liší od původní předlohy. Ne však zásadně! Hněvkovský totiž dost rozvláčně uvádí celkem tři neblahá znamení, nastiňující budoucí osud : Jednak přeběhl přes cestu >zaječí skot«, dále k svatebčanům doléhalo skřečení jestřábů a sýčků a konečně se zlámalo kolo. Píseň lidová se vzácným vkusem zkracuje tyto tři nehody na jedinou, t. j. poslední. Podobně stručněji proti předloze knižní líčena návštěva duchovního ve vězení.

Na konec zbývá ještě se zmíniti o tom, jak si lid vykládá vznik písně »Hrob milenců«.3) Byla prý »pověst tato nalezena v zámku (rozuměj ledečském) mezi jinými starými spisy« a dle ní známá píseň složena. Doposud nemohl jsem se dopátrati, má-li tato historie o nalezení »pověsti mezi jinými starými spisy« nějakého pozadí; neboť pak bychom museli na věc pohlížeti ne již se stanoviska lidopisného, nýbrž literárně-historického. Pro zajímavost zaznamenávám ještě, že mi řečeno, že dle oné pověsti bylo i »upraveno divadlo«. Nevím, je-li na tom co pravdy, anebo je-li snad někde ještě zachován nějaký zbytek tohoto dramatického zpracování. Byl by zajisté velmi zajímavý!