se šindelová stříška. Jindy bývá roubení pokryto prkny a jen otvor pro vytahování vody je nechán. Voda nabírá se putnami a vytahuje hákem; okovy na hřídeli jsou jen u statků větších. V novější době nahrazují se pumpami. V jiném rohu dvora nebo vedle velkého chléva je prasečí chlívek (chlív svinský, chlív prasečí, prasečník) z prken zhotovený, dlážděnicemi dlážděný, z něhož na přední straně vyčnívá kamenné koryto (korejtko), poklopem (příklopem) zakryté, do něhož prasatům (krmníkům) žrádlo dávají. Nad prasečím chlívkem je kurník pro slepice. Ke dvířkám od země vedou schůdky nebo žebříček, po nichž večer slepice vylezou čili »jdou na řád«. Na noc se kurník zavře. U chalup kurníků nebývá. Slepice sedí buď v síni, ve chlévě, nebo na dvoře na stromě.

Kde kozy chovají, mají kozí chlívek (kozinec). Husy na noc vhánějí do ohrady na dvoře z tyček zrobené; ve větších hospodářstvích mají pro ně zvláštní husí chlívek (husinec). Holubník bývá upraven pravidlem pod střechou nad záhrobní; zřídka vídáme holubníky na sloupku na dvoře. Vedle hnojiště je záchod často tak primitivní, že skládá se jen z několika tyček pokrytých chvojí; za sedadlo sloužívá vodorovné bidélko na dvou svislých přibité.' Záchody prkenné jsou často bez dveří.

Nedaleko vchodu do dvora je konečně psí.bouda pro věrného hlídače hospodářství, přítele člověka a společníka dětí.

Ústí-li okna do ulice, je před domem zahrádka; u statku Novákova a staveb podobných jsou za dvorem vzadu. Plot zahrádek je často zděný taras (ploché kameny na sebe rovnané a jen hlinou spojené) nebo pletený z ohebných hůlek (větviček); nejčastější ploty jsou tyčkové a laťové.

Vedle ovocného stromoví pěstuje se v zahrádkách jmenovitě h láva tice (sadba — řepa a zelí ze semene k sázení), teprve po vytrhání této sázejí se některé nejobyčejnější a v domácnosti nejpotřebnější druhy zeleniny. Pro vůni a ozdobu pěstují si děvčata v zahrádkách do »voničky« dřevinku, melisu, balšán, resedu, knoflíčky, srdíčka, muškáty, kohoutky, kuršpát či barvínek, rozmarinu, kejklířku, koníčky, holubičky, pentličky, astry, maří list, marianku, šalvěj, kanafas, hořící lásku, fialy, karafiáty, pivoňky, tulipány, slaměnky, panenské lupení, růže a macešky. Také užitečné s pěkným spojujíce pěstují ajbišté, persán, posed a vratičku.

2. Odchylné časování sloves. Infinitiv sloves nekončí nikdy v ústech zdejšího lidu slabikou ti, nýbrž končí vždy tvrdou hláskou t. V 1. osobě čísla jedn. a ve 3. os. čísla mn. lid nepřehlasuje u v i, ou v í. Příponu ím v os. jedn. č. vyslovuje lid krátce. Dlouhé í ve 3. os. množn: č. lid zkracuje a říká na př.: oraji. Za to však u sloves třídy III.