dle vzoru trpěti a u sloves třídy IV. zaměňuje lid příponu í chybně příponou eji.

Na Blatensku slýchati jest tedy tvary slovesné: sít, vláčet, seju, sejou, vláčím, vláčejí, trpěji. »Děti se bojeji, že je vojáci zaehtřeleji.«

Přechodníků lid náš vůbec neužívá, a kde se zachovaly starší tvary přechodníkové, není si jich lid vědom a pozměňuje je v příslovce: vleže, vstoje, vsedě; na těchto tvarech není již nic slovesného, týž tvar zůstává ve všech třech rodech v čísle jednotném i v množném.

Slova: pojď sem! splývají v ústech lidu v jeden slovesný tvar: pocem! »Pocemte, Králinko!« volá chůva na svěřené jí dítě, čímž chce říci: Pojďte sem Klárinko! Něco podobného slýchati bývá tam, kde služka lichotivě oslovuje dítě užívajíc v řeči 3. osoby, na místě slov: tu (zde) máš, slýchati bývá nestvůrné: »tumal, tumala.« Hoši hrajíce si míčem říkají: haž! místo házej! Ze slovesného tvaru hleď! vzniklo citoslovce hlehle! kteréž se tady ovšem vyslovuje: lele! Z tohoto citoslovce vznikly v řeči lidu opět slovesné tvary: lelejme! lelejte! ba dokonce: heleme se! helejte se! Příčestí činné pravil, pravila, zkracují tu na přál, přála.

¦ Mnoho slov cizích s počeštěnými koncovkami uvedeno bylo již mezi slovy odchylnými; nelze mlčením pominouti, ba nutno zvláště vytknouti, že lid náš rád užívá slov cizího původu přednost jim dávaje a původních slov mnohdy úmyslně pomíjí. Mnohý chce docíliti, aby z řeči jeho hned patrno bylo, že byl ve světě, že pracoval ve Vídni, že byl vojákem a pod. Slov takových je hojně, z mnohých jen málo za příklad stačí: ordnuňk, rechnuňk, kselšoft, kamaráčoft, fasuněk, šizuňk, sklizunk m. sklizeň, úroda ; fajn, fajnový ; pucovati, cajchnovati a pod.

V následujících několika větách a rčeních lidových jsou užité příklady na odchylky výše uvedené: Ten chlapec se dobře chejcí učení. Chceš to přinýst? Děreček tam byli a řekli mi to. Seš (m. jsi) z Bez-děrouc (Bezdědovic) nebo z Vahlouc? Kluk umazaná, rozvívená, ten sype, upaluje, mete (utíká)! Lžeš, jako dyž "bičem mrská. Nelžu, to jen ty mně tak v slově chytáš. Nech mi, nebo ti (4. p.) bacím! Tys mi hýbnul (uhodil)! Mázni ho, natři ho, napal ho ! Dej mu na kouli (na hlavu = pohlavek) ! To je čistá (hezká) žencká. Esli přídě, budem si hrát. Nechce se mu ist. Dals to bedle a rojsypals to. Ten si zakrojil lancočha (velký krajíc). Kup si votroka (bandura = černou housku) ! Kdyk to tak nejní! Podej mi klobouk, dám si ho do zákampí (do stínu) ! Ledy (leda), ty bys bral! Di na krehov (hřbitov)! Děje cíz (kropáč) ? Kouká na to jako Filip na jelito. Poslal vejra pro kus sejra a musel pak sám. Hledá chlup na dlani. Utíká jako blatenckej švec. Na sůl nemám (jsem chůd, bez peněz). Ani voči mu nepřeje, voči by mu vypíchal. Bolí ho vlasy. Má