na to zuby (laskominy). Ten se zubí (směje) ! To se ti splet rozum ! Vobrátí na malým plácku. Tam už dávaji lišky dobrou noc (tam je krajina chudá, neúrodná). Chlapci, prší vám do veřtatu ! (Za deště posmívá se kameníkům pocestný krajánek). U Blažků měli vosům kuzaliček (dcer) a devátýhó (posledního, nejmladšího) krále (syna). Nepůjdeš se mnou? Nemůžu, naší (rodiče) pojedou do lesa. Necháme toho tedy na jindy. »Jo, až něhdá jindá.« (Odpovídá 131etý hoch z Dobšic.) Počkejte na mně, já si mušim botky zašnarovat! (Děvče 2Oleté z Ml. Smolivce.) Di dál, dostaneš na hřibet! Vodrundej tu knihu se stolu ! (Ml. Smolivec.) Hoch petruje (nechodí do školy, chodí za školu, ač jej z domova do školy vypravili). Hoch pudluje (plave jako pes) (Blatná). Mana Kubátojc šla pro máslo do Lisojc. (Tochovice.) Mluví, že by jalový krávy vymámil tele. Dobře míří, ale má křivý broky. Má tři fousy štyrma řadama. Schladil si na ňom žáhu, dal mu »co proto« (podařilo se někomu na někom zlost si vyliti). Chčála mu dala žahadlo. Najedl se chtipné kaše. Dyž Pámbu rozdával vejřečnost, šla dvakrát. Hodnej, za vůz, aby hnůj nepadal. Poslouchá, ale za dveřma. (Podobně rodiče zmírňují chválu svých dětí.) Pes věje, někdo umře. Ukrojila skyvku, že skz ní bylo vidět Svatou Horu. Ten má lejtka jako ženatej brabec. Di mi do horoucího pekla ; dyť si jako štvrtodenní zimnice (dotěravý)! To pivo nemá žádnou pínu ! Nechojď se koupat pod hráz, tam je hlejbka ! Mstívej, že by jednoho (člověka) na žíci vody utopil. V zahrádce se kytka (květina) přijala. Žalovníček nestojí ani za troníček. Budeš bit jako žito ! (Hrozí otec dítěti.) Ten ho drží »u huby !« (Vychovává syna přísně.) Kouří, jako dyž peče malej chalupník velkej chleba. Početní hádanka: Půl devátý bez půl pátý dvě a půl třetí. Skovaná věc se neztratí. Stolečku, prochtři se ! Dostal : jednu prázdnou, druhou vysypanou. (Nedostal nic.) Proj za nás hříšné ! Nejez to jen tak bej soli, dostaneš zimnici ! Už sem věchet, věchýtek (slab, vetchý). Mha se zvodí, bude pršet. Vneska bylo v kostele hromadu přespolního lida. Jen píte, pajmámo, píte, trošku vína vám neublíží. Pochovali ho bej z faláře. Nech tý práce, dyť je vzejtra taky den ! Voči by jedly, huba nemůže. Ani trošku pravdy na tej řeči nejni. Já ty husy nezachtřelim, já je dobře znám. Bránil se zubama, nehtama. Bejz toho (bez pochyby) mu ta meducína-nepomůže. Jedem na jarmark do Kasouc (Kasejovic), z Bubouc tam jeli Vlasouc. Helejte se, korotvičky motykou chtřílený mu nejedou ! (Brambory mu nechutnají.) Ten spláče nad vej-dělkem ! (Skláme se.) Na jedno voko slěpej,- na druhým má cink. Vono by pršelo, kdyby mělo s čeho. Hdo se nenajed, ten se nenalíže. Po tej chčerejší íině lehlo vobilí meňtinou (šmahem, vesměs). Hdd se nedožení, ten se nedodělá. Co je do tý nejkrásnější mísy, dyž na ní nic nejní. Následující věty a rčení jsou z okolí Čěčělovie ctpěiňě že sbírky p. sekretáře P. J. Hille: Vrána sedí na dláktí, spal ji (zastřel ji)! Dej tam ty kladiva (brambory), už to várá! Hospodyně šla na pole lámat lupání, přišedši domů, stěžovala si : 0 pólědňa z cista jasná tři torny vzel (vzal). Matka praví k dceři : Di do hálmáry, je tam buď v huzlu nebo v hučháči hanýž (aňýž). Dívka ptá se dívky : Marýňo, pudeš nä