ranou (ranní mši sv.) ? načež tázaná odpovídá: Nepudu, mám roztrhaný čvachny (boty). (Velké mši sv. říkají: »hrubá«.) Otec napomíná dceru: Hanka, nechojď na klepny ! 0 tom, kdo rychle chodí, říkají: Ty máš ze vzteklýho psa nohy. Neodbytného člověka zbavují se slovy : Což myslíš, že sem hej nebo počkej ? V Čečelovicích také jinak tancují, jak sami se chlubí: Hu nás tancujou jinač než hu vás : Von chytne za kytlici a vona ho za nohavici a jedou. Posmívají se jim: Čečeláci, hajdeláci, na vrchu, na vrchu, tahali se o mrchu, o mrchu ; mrcha byla hubená, hubená, trhali jí zubama, zubama.

Melodický prototyp, bez opakování, ale v ryíhmu pouze obyčejném, jest píseň EN č. 374 »Má zlatá mamičko, ženit se budu«.

Jestliže jediný (jednotaktový) rythmus obyčejný, předcházeje jednomu (dvojtaktovému) rythmu furiantskému, stěží s ním držel rovnováhu, tím méně byl by toho schopen, kdyby následovaly dva furianty (tedy čtyři takty). Rythmus obyčejný, zvláště jediný takt, hodí se lépe jako úsečné zakončení oddílu písně. Proto typu o -(- 2 f vůbec jsem nenašel.

Bylo by sice možno, toto kombinování se obou rythmů sledovati dále, zvláště pokud se rozčlenění písně týče. Než jednak materiál náš příliš jest kusý, jednak odvedlo by nás to příliš daleko — ke studiu formy písně lidové se stanoviska hudebního. Bylf jsem i zde nucen při stati o písni »do kolečka« sáhnouti k ucelení rozboru k písním Erbenovým, jež nejsou všechny — ač namnoze se mi zdají býti — písněmi »do kola«. Konečně byl by tento rozbor příliš podrobný, nevytýkaje již typy, jako spíše zjevy singulární a tedy příliš jen theoretický.

Na konec několik dat O' topografickém rozšíření rythmu furiantského na základě sbírky Erbenovy. Písní s rozhodným rythmem furiantským našel jsem. v Erbenově sbírce 32, t. j. 4°/0 všech (tedy i netanečních) písní. Z nich připadá

Budějovicku 15 (č. 76, 94, 170, 193, 210, 322, 337, 487, 524, 531, 565, 624, 683, 744, 796),

Klatovsku 9 (č. 95, 256, 284, 326, 588, 590, 699, 735), Domažlicku 3 (č. 48, 69, 213), Táborsku 2 (č. 96, 157), Prachensku 2 (č. 69, 268), Berounsku 1 (č. 589).

Jedna píseň (č. 426) nemá označení místního.

Největší podíl — a také nejkrásnějších — má Budějovicko, pak Klatovsko. Že Domažlicku jen 3 písně připadly, plyne jednak z menšího