obchodníka, Leopolda z Lemlů, velkokupce, Františka Reichla, soukenníka, Václava Seidla, Františka Vaňku a Vojtěcha Vyšinu, sládky, Jana Vyskočila, mlynáře, Pravoslava Trojana, ouředníka u íiskálu, a konečně Antonína Veita, pána panství Libochu za Mělníkem jakožto vznešeného vlastence a ouda sněmu Pražského. Jména osob tohoto výboru, jejž si vyvolilo samo obecenstvo, ručí již za to, že věrně vykoná svěřené sobě poselství. Žádosti, které tento výbor nyní již před trůn našeho nejlaskavějšího krále přednesl, jsou již tiskem u veřejnost vydány, a obsahujíť zajisté v jedenácti odděleních všecky hlavní základy obecného dobra, jak obyvatelé městských, tak i vesnických. Mezi těmito nacházím obzvláštně v 9tém článku: »Aby byla nařízená povinnost ku zbrani obecná, totiž v městech stráž měšťanská a na venku stráž okresní.« V 3tím článku nacházím: »Aby bylo povoleno samostatné obecenské řízení, tak aby osoby představené všech obcí byly svobodně voleny, aby byla ouplná veřejnost veškerého jednání obecného, též aby se učinily dokonalé času přiměřené opravy v poměrech selských, v čemž také prosba zahrnuta jest o snadnější vykupování se z roboty, aby taky ten, který dosti peněz nemá, by vrchnosti celý kapitál najednou složil, sobě tento kapitál snadněji zaopatřiti mohl, jakož i aby dle článku lOho »byla brzo zmírněná a zponenábla docela zrušená daň neb akcis«. Při takových a ještě jiných více měst se tejka-cích článků připomínají mužové výboru, by každý to povážil za semeno, kteréžto, jakož doufáme, nepadne na půdu neourodnou, že však povědomo jest každému hospodáři, že nejsou hned po setí žně a ke sklízení že potřeba jest času i přičinění. Jsouť to právě znamenité potřeby veškerého obecenstva, o kterých se nyní nejlaskavější zeměpán přesvědčiti má, a já sem ubezpečen, že každý z Vás se podivuje nad tou péčí a starostí našich Pražských vlastenců, kteří, ačkoliv mezi námi nebydlejí, předce velmi dobře venkovské potřeby znají. A zdaliž sto se nyní zaradovali nad takovou péčí, tehdy ještě více radosti naplněni budete, když Vám článek druhý oznámím, který takto zní: »Aby české řízení zemské podle potřeby času bylo změněno a rozšířeno, pod jistotou takovou, aby záležitosti nejen městské, nýbrž i také okršlků venkovských totiž ve vesnicích zastupovány byly svobodně volenými vyslanci,« což nic jiného neznamená, než že taky občané panství svobodně vyvolenými vyslanci neb deputirovanými při sněme českém zastupováni býti mají.

Kojím se tou nadějí, že tímto výkladem jste zadost pochopili, v čem podíl na vládě vlasti naší pozůstávati může, když my se toho poslušným, tichým a svorným chováním k našim představeným ouřadům a vrchnostem ve jménu zeměpána jednajícím jakožto praví synové vlasti hodnými učiníme. Možno jest, že mezi obyvateli na 4,000.000 čítajícími národu českého sem a tam, co v pšenici koukol se vynajdou lidé, kteří sami chléb v potu tváři vydělávat se neučili, a nebo po rozházení svého jmění v rozkošech světských přičinlivým řemeslníkům a rolníkům pokojného života závidějíce, od konstituce převrácení veškerého pořádku, vyzdvižení všech daní zemských, povinnosti vrchnostenských, duchovních a učitelských dávek očekávati budou: však ale tito ničemní oudové vlasti naší