velmi bloudějí, a zapomínají, že v písmě svatém psáno jest: »Dejte císaři, co jest císařovo, a Bohu, co Božího jest«.

Konstituce tehdy nevyzdvihuje práva k prospěchu vlasti směřující, konstituce nevyzdvihuje daně zemsko a povinnosti vrchnostenské, konstituce nevyzdvihuje desátky a dávky duchovní a učitelské, ano konstituce upevňuje jen taková práva a povinnosti, však s tou znamenitou vejhradou, že sněm zemský, na kterém i Vy také dle prosby Pražanů podíl míti máte, oprávněn bude zkoumati, zdaž takové povinnosti k prospěchu vlasti směřují, ku kterému cíli milostivý zeměpán nápodobně svobodě tisku povolil, by mocí něho každý rozumný oud vlasti o potřebách zemských rozjímati mohl. Z toho taký patrně nahlédnete, že konstituce nebere žádnému jeho buď od předků obdrženého neb samotně nabytého jmění, nýbrž že konstituce. takové jmění více ještě ubezpečuje a zachovává. Pročež taky dále nahlédnete, jak sprostá to myšlénka mnohého! který sobě domejšlí, že robota aneb jiná vrchnostenská práva skrze konstitucí bezouplatně k vyzdvihnutí přijdou. Jsout to práva s majestností panskou pevně spojená, z kterých tak dobře jako z Vašich usedlostí daně královské platiti se musejí, nicméně ale každému z Vás cesta odevřená ostane, se slušným výkupem takových povinností se sprostiti, ku kterému cíli čeští stavové již před konstitucí upřímně o založení peněžnice neb tak nazvaného Banku hypotéky se starali, by rolník snažnějším způsobem bez outrat k vykoupení svých povinností jistinu neb kapitál obdržel. Když tehdy, jak ste slyšeli, konstituce toliko jistý podíl na vládě zemské v sobě obsahuje, a takového podílu jen národ vzdělaný, poslušný a pokojný oučasten býti může, tak taky zeměpán v následku konstituce dovoluje, ano i za povinnost ukládá, by každý upřímný ctitel veřejného pokoje se jistým viditedl-ným znamením ozdobil, které tak dlouho nositi může, dokaváde by proti konstitucí se neprovinil.

Jest to znamení pouze z bílé a červené pentle, barvy vlastenecké zhotovené, kterým se krášlejí v Praze na důkaz upřímnosti k zeměpánu a oddanosti ku konstitucí princové, knížata, duchovenstvo a veškeří upřímní vlastenci vespolek k srdečnému jsouce sjednoceni heslu: Vše jen Jku chvále vlasti a krále! Tomuto vznešenému heslu i taky my obyvatelově panství Vorlíka se oddejme, a kdo zde a s námi jest, ať volá: »Vše jen ku chvále vlasti a krále!« Po takovém vyjádření citů konstitučního okrášleme se tehdy i my jako Pražané znamením vlastenské barvy; pročež vezmete ve jménu vlasti a krále oné znamení: Velební otcové, páni spoluouředníci a učitelové i veškeří Vy obcí a cechů představení, též i veškeré vlastenkyně, které jste syny vlasti pod srdcem nosili, nosíte aneb nositi budete, na důkaz naší oddanosti k vlasti, ku králi a k provolané konstitucí, a hleďte, aby i Vaši zde nepřítomní spoluobčané se jím co nejdříve ozdobili. Znamenitý jest to den dnešní, co Vorlík Vorlíkem stojí, památky nemá rovné, a já ve jménu zemského řízení a na místě našeho milovaného knížete Pána mou důstojnou povinnost v přeblahé radosti vykonal.