Dopis Boženy Němcové o »dlouhé noci« přástevnic r. 1846.

Z pozůstalosti + Josefa Ludvíka, děkana v České Skalici. Choval jako drahocennou památku list následující jeho strýc J. M. Ludvík, byv. farář na Boušíně, později fundatista v České Skalici. Obsahuje zajímavé podrobnosti o obyčejích přástevnic ve formě dotazu k faráři Ludvíkovi.

V Domažlicích, dne 7./I. 1846. Velectěný pane!

Dlouho jsem přemýšlela, ke komu se obrátit mám, aby mi níže-psanou slavnost důkladně popsal, a byla jsem věru na rozpacích, an mi bezděky staročeské přísloví »Sejde z očí« a t. d. na mysli tanulo, a ono bývá za časté pravdivé. Tu jsem zpoměla na Vašnosti, a znajíc šlechetné a vlastenecké Vašnostino srdce, začala jsem ihned psát, doufajíc že mi mojí prosbu neodepřete, neboť nevím ke komu bych se potom obrátila. Potřebují do jedné povídky národní obyčej. děvčat aneb spíše přástevnic z našeho kraje. Já se sice ještě trochu pamatuji, jak to Žernovské holky mívaly, ale nevím nejsem-li na omylu, a v takové věci bych nerada lhala. — Tuším, že je to tak: Děvčata, které dohromady chodí, a přáství drží, spočtou v druhém aneb třetím masopůsthím týhodní svojí přízi, a která nejvíce napředla, taje královnou, a dává dlouhou noc. Každé děvče od příze něco pro sebe má, a to potom prodá a koupí něco k dlouhé noci. Která je královnou, ta musí dát ale nejvíce, a u té se večeře drží. Večer pozvou děvčata své hochy, a všickni jdou k večeři. Na stole musí být naditý kužel v pěknou pentli otočený. Když jsou po večeři dá se kužel na přeslici, královna ho vezme a každá se svým milým jdou v páru s muzikou do hospody. Ovšem že královna nejvíce tančí. Její hoch je ale povinen jí vrkoč dát, který k půlnoci přinese a jí věnuje. — Nyní nevím, je-li to tak, čili není, a jaké písně se při tom zpívají. Je mi velmi mnoho na tom záleženo, abych to důkladně věděla, a co možná záhy. Velmi škoda by bylo, kdyby se ta národní slavnost byla již opovrhla, což ale nemyslím. Na Žernově by to nejspíše k doptání bylo. — Jak se daří Vašnosti po všechny časy? A co dělaji mojí milý Ratibořičané ? Až se Vašnosti s kým koli, kdo se na mne laskavě upamatuje, sejdete, račte vyřídit srdečné pozdravení každému, často na tu milou krajinu, a na všecky ty dobré duše zpomínám. Nám se vede prostředně, jednou zle, po druhé dobře, jednou jsme nemocni, jednou zdrávi. Jak se mi tu líbí, a jaký tu život je, Vašnosti se ve Květech dočte. Prosím Vašnosti, mou smělost mi prominouti; kdybych mohla já něčím sloužit, s radostí to učiním. Vašnosti odpustí, že prosím o brzkou odpověd; mám to brzy zaslat.

S nejhlubší úctou zůstávám Vašnostina služebnice