dcerušce za jejich posluhu a děkovala Bohu za předešlé zdraví. Asi tak po 10. hodině někdo zaklepal na dveře. Koukám, kdo vejde, jako kmotra, velmi vesele dala dobrý jitro, mej podala ruku a pravila: »Chvála buď Bohu, že jsou zase zdráva.« Ženská, co s ní šla, měla nůši na sobě, ona jí pravila, by ji ze sebe postavila na zem. »A vyndejte ten uzel a ten hrnec!« Když se to stalo, pravila: »Tu mají, kmotra, obstárlé prádlo, je to trochu vetché, ale na pleny pod dítě se to hodí, a pak vtom hrnku mají trochu převařovaného másla.« My jsme jí oba srdečně poděkovali, neboť ten hrnec měl nejméně asi 10 anebo 12 mázů. To bylo obvázáno plátnem. Moje jí chtěla ruce líbat, ona však tomu nedopustila a přála nám, bysme to ve zdraví užili a za ni se modlili a rychle odešla. :

Sotva snad byla z domu, moje rozvázala uzel, by již viděla, co v něm je. Ale jak se zaradovala, když vyndala dvě prostěradla, dvě velké povlaky a tři malé, k tomu tři ženské košile. Vše bylo zrovna zánovní, my oba velebili Boha za tu milost, že nám seslal tak velikou dobroditelkyni.

Sousedka nebyla doma, byla v práci a děvčata byly po své také povinnosti. Moje hned prádlo si ukryla, které bylo tak čistě složený, ' jako od žehlení, ale nyní, kam s máslem, hrnec byl velký, co plátno, museli jsme to sousedce říct, že jsme to dostali od kmotry, ale o prádle ani slovo. Na to přišla sousedka večer domů, pravila: »Tudle mají kamenej hrnek, má přes šest žejdlíků, ten naplnějí a v neděli dou s panem Francem k paňmámě s dítětem, aby ho dědeček viděl, a to máslo ji dají, udělají si dobrý oko a to ostatní odvážíme a dáme ho domácím do sklepa, nežli si to budou moct ňák sprostredkoval«

Byla to velmi dobrá rada od zkušené ženy. Máslo se dalo vskutku do sklepa a v neděli jsme se oblíkli, ona vzala dítě a já do servítku hrnek a táhli jsme navštívit rodiče. Přišli jsme tam, právě byl otec ještě doma, oboum jsme políbili ruce, oni nás opravdu rádi viděli, matka ímed vzala dítě, šla ho ukázat dědečkovi, potom si ho podávali jeden druhému na ruku, mezitím já dal matce ten hrnek s máslem, ona ho s radostí přijala, pravila, že se nám zase něčím odmění.

Večer se již pomalu blížil, když jsme opouštěli dům mých rodičů. Lidé se tomu divili, že otec i matka nás až z domu vyprovázeli, a sám otec řekl: »Přijte k nám častějc, vždif nejnško máte sem blísko.« My jim oba políbili ruce a dali zdvořile dobrou noc.

V pondělí časně ráno šel jsem se ohlídnout po nějaké práci, ale bohužel schodu jsem skoro celou Prahu a nic jsem nenalezl, tak jsem byl velmi smutný. Ačkoliv má pouť mně byla příznivá a kmotrovské dárky vyplatily vydání křestní, ale co plátno, byly opět mnohé, mimořádné, ba skoro mušené outraty: kolíbka, vanička, putna na vodu, dřez na nádobí. Mně šla hlava kolem. Dlužit se to, lidé to neradi poučejí, že to nepřibejvá, já také potřeboval podrážku a má botky, to bylo zrovna k zfamfrnění.

Bez velkých okolků sedl jsem si ke stolu a čítám, jak mám mnoho peněz, neboť ještě jsem mou pokladnu neprohlížel, až teď, když jsem byl