sám doma. Tu se mně opět v hlavě drobet vyjasnilo, pravím: »Poslechni, Baruško! Já chci jít zejtra k Tejnu koupit tobě potřebné dřevěné nádobí!< A ona pravila, že zde v Kateřinkách je taky bednář a že taky rád prodá a že nemusím od přenášení platit, řka: »Já dítě na ruce a tíž na zádech ještě nést nemůžu.« Já pravil: »Taky dobře.«

Večer přijde sousedka domů, povídá, že připluli dříví panu Holov-skému a ráno v 6 hodin že se bude svážet. Já jí ale řekl, že odpoledne také přijdu. Druhého dne ráno i holky šly i ona do práce, moje uvařila snídaní, očistila dítě, vzala ho na ruku a šli jsme k tomu bednáři, on se pořádně smlouval a byl rád. Koupil jsem putnu, konývku, dřez, vaničku a malý dvoušní štandlíček na vynášení špíny, učedník to dal na vozejk a odvezl nám to až domů, bylo to jen blízko, já mu dal 2 kroše. To bylo koukání a šeptání. Já sám na své uši slyšel: Ona musí mít peníze, proto si ji ten mladík vezme! Druhá zas: Hm! Až ji o všechno připraví, bude mít jiný, a posledně jí ukáže paty! A co bylo ještě více řečí, že se to až člověku skoro hnusilo. Takový byl nad námi soud držený! Na to odpoledne šel jsem dělat, rovnal jsem dříví, na hodinu 8 krejcarů, do večera bylo 48 krejcarů vyděláno.

Přijdem domů večer, sousedka i dcery koukaly jako mladé kvíčaly na zelenej jalovec, jaksi potměšile, ale mlčely. Právě tu noc já nemohl spát, všelikeré myšlénky se mně v hlavě křižovaly. Tu najednou zaslechnu šeptem hovor, starší dcera s matkou, poněvadž ležely všecky pospolu: »Ale maminko, to si nasadili ... do kožichu. Oni potřebujou skoro celej pokoj!« Matka pravila: »Jen to nech, aspoň to nemáme tak prázdný a vidíš, že když ji poprosím, že nám to jídlo připraví, nemusíte čekat, až já večer přidu domů!«

Já to ale mej neřekl, ani o té sousední pomluvě, dělal jsem až do čtvrtka plných 36 hodin. V pátek ráno neřekl jsem mojí nic a šel jsem do židů, tam jsem koupil kolíbku žlutou s mřížkám a, a na rynku zjednal nosičku za, 2 h kr. a ona ji mně odnesla až do Kateřinek.

Přijdu domů, kolíbku postavím u postele, pravím: »Hleď si to zpo-řádat pro to dítě, já nebudu na zemi. ležet jako psík, aspoň když ten v noci zaječí, může se zakolébat!« Nebylo z toho nic. Až večer přišly dcerušky, matka se dala hned do té starší a že jí urážlivě proti nám odpovídala, hodně napoličkovala a od těch dob byla vždy z ticha. V neděli šel jsem jako vždy do kostela k sv. Trojici. Slyším ohlašovat, že v pátek ráno v pět hodin půjde procesí na Sv. Horu a sotva vyjdu z kostela, tu stojí pořadatel procesí pan Procházka a žádal, bych s ním šel zase za zpěváka, že mně dá za ty čtyři dny pět zlatých. Já mu podal ruku a že půjdu.

Jdu domů, maně hodím okem na vrata, vidím lístek: Zde je byt ku pronajmutí. A hned zrovna tam paní domácí praví: A novej soused! Co si přejou? — Prosím maj ležák! A ona praví: Mám, je za ošum krejcarů! A bylo lepší nežli v mnohé hospodě. Při řeči jsme až k tomu přišli, že jsem se ptal, co to má na nájem? Ona praví: Ten zrovna nade mnou, tak velkej je a kuchyně, je jako ta na pavlači, jsou do ní skle-