Trojice, s poledne v jednu hodinu. Před tím dnem byla u mně má matka, také s ní přišla teta s nějakým dárkem, už se lecos k hostině chystalo, velké dva stoly, 12 židlie a co talířů, bylo vypůjčeno. Druhý den tam byla matka od 5 hodin ráno a chystalo se od polívky až do bílé a černé kávy, a naše nová sousedka také až do posledka posluhovala, co jen bylo jí možno.

Částka 14. Svadební hostina a přátelský ples. Byl to velmi krásný den, jaký již mnoho let nebyl. Slunečko krásně svítilo a teplo jako v měsíci červenci. V kuchyni se pekly čtyry husy, na drobečky se chystala rej že, z jater do polévky byly chystané knedlíčky. Slovem všecno bylo připraveno. Bylo 11 hodin. Moje se hezky slušně oblekla. Já na ni s radostí hleděl, dítě také. Matku to těšilo. Nežli minulo půl hodiny, pokoj byl naplněn, strejc také přišel a obě sestřenice, krásně vyšňořené co družičky. O tom já ani nevěděl. Mne to ale zamrzelo, to se dílo vedením mé matky. Tu zas přišli dva družbové, které jsem ani neznal, naposledy páni svědkové, diváků a sudiček stálo plno na ulici.

Právě zvonilo poledne, když jsme vyšli z domu, pěšky, Velkýma Benátkama, okolo Alžbětinek. Bylo nás jako ňáké procesí malé. Když jsme vešli do vrat starého ještě hřbitova, jenž byl v těch místech, co nyní stojí fara, a před nimi stál svatý kříž, takový jako podnes stojí u Alžbětinského chrámu, tam stálo plno lidu. Jestli se někdo ptal, co tam stojejí: »I bude mít ten mladý spěvák v 1 hodinu kopulaci, co tady v kostele zpívá!«

My jsme sotva skrze lidi prošli do zakristije, vyjdeme k oltáři, chrám Páně plný. Po dokonalé slavnosti a přijmutí sedmé svátosti šli jsme k zápisu, páni svědkové a ostatní svadebčani. Na mě požádal milostivý pan farář čtyry zlatý v stříbře, neb si myslel: »Řeknu mu deset zlatých šajnů, to by mu se zdálo moc, předee je to náš spěvák!« A kostelník jen 1 zlatý. To bylo předee svědomité. Vidění a sudiček byl ještě zástup: »To je ňáké pejchy a žádné kočáry, předee je tolik hostů!« A tak nás doprovázeli až k samému domu a tam nás očekávaly kateřinské klepny.

Hostina započala a jedlo se asi do čtyř hodin. Já měl oči na vrch hlavě, přece čtyři husy, a já byl rád, že jsem dvě stehýnka ze všeho mohl odstranit, nebo mimo jídla dávali si také do papíru. Přišla pak káva a na dvou misách domácího pečiva, ale hosti si stydlivě brali ke kávě po jednom kousku, ale do kapes bezstoudně po třech a čtyřech, by měli z veselky ňákou vej služku a byli to skorém krevní moje přátelé, an se mnou outrpnost měli. Piva byl vědrový soudek ze sklípka i s kohoutem vnesen do kuchyně. Točilo se jen pro hosti, později si také točily sousedky, a proč ne?! VždyE to bylo dobré pivo, mělo lacinou chuť. Na to ještě tam karnifel přivedl kolovratníka. Tu se tančilo na celý kolo, na dvoře i na pavlači. Nedbali na řeč domácího, on chuďas měl hryzení hrůzou, že mu spadne pavlač. Zvonilo klekání, vyneslo se druhé vědro. Hluk, zpěv a kolovrátek rozléhal se po celých Kateřinkách, až tam konečně přivolal ponocujíeí hlídku, dva cis. vojíny a strážník počal zostra: »Co to je zde? Máte od slavné policije paletu? Ne? Tak ticho, je hnedle