deset hodin, budete platit pokutu!« Ale dvacetník a dva džbány piva to spořádaly. Kolovratník šel s požehnanou kapsou a těžkou hlavou domů,. za nimi hosti, vše se s náma loučilo, něco také vtisklo do ruky neveste. Naposled šli moje rodiče, bratří a .sestra. Já jim i žena za vše dobré děkovali, a oni dali s Bohem a odešli.

Nyní jsme si samotní sedli ke stolu, žena vzala z kolébky chlapce na ruku a brzy jej u prsu uspala. My po hostine byli oba hladoví, já přinesl ukrytá stehýnka od husy a teprva jsme s chutí pojedli. Po chvíli vešel do pokoje domácí pán, maje měděnou konvici s pivem v ruce,, pravil: »Věru jsem rád, že se to již rozešlo, a nesu jim pivo, co jsem pro ně uschoval!« Přisedl si k nám a lecos se hovořilo. Na to já pravil: »Ale, pane domácí, to budu mít asi co platit, já ani nevím, kam to piva přišlo, dyť ženský málo pily!« On: »0 to se nestarají; to pivo bylo dříve-zaplacený, než přišlo na stůl, od jejich otce a pánů svědků.« Tu mně spadl kámen ze srdce. Sousedka stará, chuďas, zatím všechno v kuchyni uklízela. Na to nám přál domácí dobrou noc a odešel. Pak vešla sousedka do pokoje a pravila: »Chvála Bohu, venku jeto trochu v pořádku, ale zejtra pomoz jim Bůh, paní, až ty stoly a židlice budou odvádět, já pudu ráno hned na svaté pole!« Po přemítání a počítání celé naší výlohy bylo již půl noci, když jsme šli teprva spát.

Ráno na den svatých dušiček ještě nebylo šest hodin, já byl již v kostele, a nepřišel jsem domů skorém až v 11 hodin. Tu jsem se přičinil, by bylo vše s poděkováním po domu dlužené odevzdáno. S poledne přišla sestra a moje jí složila do nůše od matky vypůjčené nádobí stolní a dala jí dva krošo od cesty. Naší matce nezapomněla poslati hrneček husího sádla a hodný kus jíšky, měla nadělanou z toho, od kmotry darovaného másla. Byla to již poslední.

Nyní počalo u mně nové živobytí. Teď budu jmenovati moji sousedku vždy paní Lizi.. Ta nyní byla mojí ženě velmi milá, že když někam šla, dítě jí ohlídala. Začež my bez ní ani lžíci polévky (nesnědli). Ona,, slovem říct, byla jako naše, ona nás v mnohé starosti častokráte rozumně těšila.

Uplynuly asi dva tejdny. Podnes nevím, jak se to dozvěděla jedna paní známá ze Smíchova, která mne znala od mé první pouti na Svatou. Horu, a od těch dob, co jsem dělal zpěváka, so mnou na pouti chodila, že jsem ženatý. I přišla k nám jednou z rána a měla nůši povázanou a něčím naplněnou, dala pozdravení a podala mně ruku. Žena právě držela dítě na ruce, také ji přivítala. Ona sundala nůši se sebe a praví: »Tu jim do začátku nesu skrovný dárek a přeju jim, by všemohoucí Bůh ráčil svého požehnání uděliti, by jim nikdy na ničem nescházelo k obživě jejich.« Tu počala vyndávat z nůše prvně veliký pecen chleba, pak potom několik pytlíčků, snad nebylo na světě vařiva, které by tam nebylo, mouka, krupice, kroupy, trhané krupky, čočka, hrách, proso, jáhly a na dně nůše byly sušené švestky a hrušky, též pytlíček se solí. My jí srdečně děkovali, by jí to Bůh hojně podle své milosti odměniti ráčil,