v zkalené vodě nemůže člověk tak dobře tvářnosti své spatřiti, jako v čisté : tak v mysli hněvem sturbované nemuož mnohdykrát tomu, co se upřímně mluví, rozuměti, ani přijíti, a to tím, že tehdáž v té vsteklosti všeliký jakkoli zlý účinek za přední raddu v svém srdci má. Pročež potom, když se mysl upokojí, častokrát bycha za ušima hledává.

Pochlebnik, šestý syn Masopustův. Mudřec Diogenes, jsa otázán, která by věc byla nejškodlivější, odpověděl: Mezi divokými tyran, domá-

@Iv1@Č. 8. Závistník, sedmý syn Masopustův.

čími pochlebnik ! A to tím, že přirození jazyka jeho příliš jest škodlivé a jako jed tráví duše, jimž pochlebuje. A ačkoli počátek slov jejich zdá se míti počátky libé a příjemné, však konec jejich častokrát smrt přináší ... To ďábelství zhusta se nyní po všem světě vleče. Pochlebníci nic jinačejšího nejsou, než jako vochechule. Jsou pak vochechule, vlastně mluvíc, potvory mořské, od vrchu hlavy až do pasu spůsob krásné pany mající, ostatek pak ryba jest. Ty když vidí, an se lidé přes moře plaví, tak pěkně a lahodně zpívají, že prostější posluchači nijakž se nemohou od snu zdržeti. Ony pak v tom připlynouc, převrátí lodi a všecky ztopí.