@Iv1@Č. 13. Lhář, dvanáctý syn Masopustův.

Lhář, dvanáctý syn Masopustův. Ačkoli poslední jest v počtu tento ďáblík lhář, však v ončincích jest první. On zajisté najprv lež a vraždu na svět uvedl, z čehož pošlo všeckno, což najhoršího na všem okršlku světa se vidí. Odtud též jsou jiné všeckny formy a spůsoby lži, totiž hřích, bídy, psoty, sloty, nemoci, trápení, smrt i peklo, což všeekno, poněvadž z otce Lži pošlo, také jiného nic nejsou, než lži. Jakož pak již to v přísloví přišlo, že za jménem Božím všeliká nepravost na světě se provozuje. Jako v příkladu: Pobídnou se někdy dobří lidé (jakž říkají): Pojeďme (prý) ve jméno Boží na dobrou vůli, k tomu aneb onomu příteli! Dobrý to začátek, jedou ve jméno Boží, za tím pak nie jiného není, než zhovadilé obžerství, ožralství až do ustání ... A takž jménem Božím dobrou vůli začnou, skutky pak ďáblovými dokonají . . . Ďábel má divné nástroje v hádání. Protož vymyslil divné lži, kouzedlníkům, čarodějníkům, nigromantikům, chiromantikům, planetníkuom, hadačům a těm podobným jiným vtěleným ďáblům obojího pohlaví, mužského i ženského, jimž divných instrument svého řemesla podal, některým na rukou, některým na vodě, na řešetě, 'na volově, na vosku, jako těm zadnějším ukázal Jiným již dokonalejším nějaké kamení z pekla přinesl, aby do nich hle-