Ale někteří z přátel jeho neradili mu k tomu, vědouce, že spíše sobě sám nějaký posměch a strach, těžkosti uhoní, než aby tam měl Quadragesimu zlehčiti . . . Snadnoť jest do Ríma jeďti a soud tam začíti, ale ne tak snadno toho se zhostiti . . . Karnavál pak vzpoléhaje na své bohatství a štěstí, raddy toho přítele, ani jiných nechtěl poslechnouti, ale nashromáždiv mnoho zlata a stříbra, předse do Říma jel. Kdež mimo naději dosti přátel nalezl, zvláště těch, kteříž byli z rodu a čeledi jeho, a kteříž téhož pana Quadragesimu v velké nenávisti mají. Neb když jeho správa a panování přichází, příliš jim obroku ujímá, za kteroužto příčinou rádi se příteli svému starodávnímu Karnaválovi propuojčili a jeho při (jako v krajině neznámé) vyvésti slíbivše, před stolici najvyššího biskupa s ním šli. Mezi nimiž byl procurator (t. j. advokát) Phüargyrus ab Aurea rupe (Penězmilovník ze Zlaté skály). Jiní pak s ním advokáti: Doctor Crassus ex Monte Veneris (doktor Tlustý z Hory Venušiny). Item pan Wildpret z Grinwaldu, pan Marcypán z Cukrperku, pan Svítek z Putrsfeldu, pan Paštéta z Dykštajna s jinými znamenitými lidmi. Kteříž vyrozuměvše žádosti jeho, dotčenému prokurátorovi poručili mluviti v tento smysl:

Poněvadž žádnému člověku povlovná audiencí před stolicí vašeho důstojenství, najsvětější otče, nemá zahájena býti, a pokudž víme, nebyla, protož tento vysoce vznešený eques auratus, pan Karnavál, v též důvěrnosti před svatost vaši předstupuje a za touž povlovnou audienci a s tím i za ochranu žádá. Předně pak žádá -za spravedlnost, kteréž poněvadž všickní soudcové kdežkoli, povinni jsou žádajícímu, pokudž spravedlivé a náležité jest, udělovati,'mnohem více svatost vaše, jsa vicarius najspra-vedlivějšího soudce Krista zde na zemi, v tom se jemu volní najíti dáti jste povinni. Zvláště poněvadž za věc slušnou a sobě potřebnou žádati míní. Ale poněvadž soud od půhonu začíti se má, tento pan Karnavál žádá, aby skrze půhon k tomuto právu svatosti vaší Quadragesima od-porník a škůdce jeho pohnán byl! — Čehož jemu dopříno bylo a den i hodina, aby se obědvě strany před soudem postavily, položena.

V tom pak času na téhož Quadragesimu, starožitného rytíře, přišlo neštěstí (jakož pak to ne po horách, než po lidech vždyckny se tluče), skrz kteréž v takovou mdlobu těla upadl, že jednak za šest nedělí pořád zběhlých masa neokusil. Však jakkoli byl zemdlený, předse k uloženému dni se kulhal, na kteréžto cestě jednak všechněm byl neznámý. Jakož se pak to vůbec přihází, že dokudž jest člověk v štěstí, muože přátely na centnýře vážiti; ale jakž přijde neštěstí, ani jednoho k potřebě nemůž' najíti. A to též v světě za obyčej jest: Přijdeš-li kde s penězy, jakou chceš zvůli a ochranu nalezneš; pakli bez peněz, tudíž i u vlastních přátel mrzákem zůstaneš! Tak se též Quadragesimovi přihodilo, žádný z těch hlavatých nechtěl ho znáti, což zadní vidouce, počali ho též v ošklivost bráti, až se nad ním a jeho spravedlností některým pobožným slitovalo. Mezi nimiž byl Doctor Macilentus ex Lachrymosa valle (Hubený ze Slzavého údolí), pan Suchánek z Ghudobic, pan Stuchlík z Hladomře s někte-.rými jinými. A zjednavše mu prokurátora Modesta de Macris (Mírného z Hubenie), k soudu před najvyššího biskupa s ním šli.