A když bylo rozkázáno, má-li kdo proti někomu žalobu, aby oznámil Philargyrus Procurator, jsa laskav na peníze, prvé s Karnaválem na tom zůstal, chce-li, aby pilně při jeho vedl, že nemusí peněz litovati, neb na tom mnoho záleží. Protož jestliže se chce k němu ochotně ukázati, on také že chce ochotně jazyk nabrousiti a řeči nelitovati . . . Počal tehdy prokurátor mluviti v ten smysl: ». . . Žádá pan Karnavál od práva svatosti vaší, v své násilné křivdě, kterouž od tohoto Quadragesimy trpí, ochráněn býti. Každého zajisté roku k němu beze vší opovědi přijíždí (pravě se k tomu nějaké privilegium míti, o němž Karnavál žádné vědomosti nemá a míti nechce), a tak přijeda s jakýmisi svými mistrnými nástroji, tam v těch krajinách, odkudž jest Karnavál, ne velmi (jakž správu dává) vděčnými a přirození jejich nesnesitedlnými. Jak jest pak těžká věc i hotová nemoc a z toho strach smrti, užívati toho, čehož se přirození lidské děsí, to všem známé jest. A takž jest rozuměti, že tohoto Karnavála více smradem, než strachem, z mnohých království, krajin a zemí křesťanských vyhání. A k tomu ještě takový jemu tam posměch činí, že i ta místa, na kterýchž on před tím s manželkou svou Smilkou a s čeládkou aneb rodinou svou sedával, rozkazuje vodou, octem, louhem vymývati a někde ohněm čistiti, nejinač než jako by na těch místech hlízy, pryskýře a nějaké jedovaté šelmy od desíti let trvaly. Jestliže pak to na veliký jeho posměch se nevztahuje, nechť to každý soudí. Ješto kdyby chtěl Karnavál s Quadragesimou na vetu hráti, mohl by ty cesty vyhledati, že by s těžkém nemusil Quadragesima na zpátek coufati. K čemuž ho (jakž mám správu) mnozí neposlední přátelé jeho, bezděk aby to učinil, nutkají, neb již, jakž jest, rozuměti, Quadragesima tam nemnoho dobrého větru má. Ale jakž jest koli, on jsa člověk pokojný, nechce nic skrz moc a kvalt před sebe bráti. Než teď před vrchnost svou i jeho najíti se dal pokojně toho hledaje, poněvadž spravedlivé jest jednomu každému svého vlastního svobodně pro zachování pokoje požívati, aby jemu vladařství jeho, od Quadragesimy svévolně odjaté, bylo navráceno, i škody, kteréž pro něho nésti musí, nahrazeny. A toho všeho podle processu práva žádá. Nebo poněvadž Quadragesima nestydí se nad ním pychu a kvaltu provozovati, kratochvílím jeho překážku činiti, přátely jeho turbovati, protimyslnost jim činiti a příliš vysoce sobě počínati, ješto zřením k udatnosli tohoto nic není, než jako nějaká káně vyzáblá: přes to, kdyby takovou protimyslnost jednou aneb po druhé učinil, snad by bylo snesitedlné, než toto se každého roku přes tolik věkův vleče. Ne-máliž tehdy nad čím tak vzácný člověk těžek býti ? Nemáliž slušné příčiny, že se k svatosti vaší utíká a na tu pokutu se potahuje, kterouž jemu Quadragesima při právě svatosti vaší jest povinen? . . .«

Proti té žalobě Modestus de Macris Procurator Quadragesimův mluvil: Račtež předně, najsvětější otče, toho povážiti, jak posměšně a utrhavě tento procurator Karnaváluov i s ním před svatostí vaší vůkol jdou, ježto dekretové a práva toho brání, aby jedna strana druhou haněti zvláště neduovodně měla, a pokuty na to vysazeny jsou . . . Navrátím se k žalobě jejich, kdež praví, že pan Quadragesima svými časy přijížděje tam, kdež