Č. 14. Pochovávají Masopusta.

V tom nějaký chudý človíček z toho městečka hnal proti nim svini, drže ji za provaz a že mu s cesty vždy zbíhala, hněval se, laje a zlořeče, aby ji ďábel vzal. To slyše prokurátor, řekl k tovaryši cesty: »Slyšíš-liž, žeť se teď zvěřina nahází, pročež meškáš ji schytnouti?« Odpověděl ďábel: »Zlořečení to sedláčkovo žertovní jest, vím já, že mysl jeho s slovy se nesrovnává!«

Zatím pak přiblížili se k městečku a vcházejíc do něho, slyšeli, ano dítě plakalo, a matka jeho pohnuvši se hněvem, zlořečila mu řkúc: Kdyby tu ďábel byl, že by mu je kázala vzíti! Tu opět prokurátor: »Neslyšíš-liž, žeť se teď opět nová zvěřina, duše lidská podává? Což myslíš, proč neběžíš a nevezmeš ji?« Odpověděl ďábel: »I toto kruté není než žert, vím já, že žena ta není tak štědrá, aby ďáblu děťátko své dáti měla, než ona jako žena těmi slovy svůj hněv chce ukojiti.«

A tak s tím rozmlouváním vcházeli dále do městečka, kdež lidé uzřevše toho prokurátora, jehož jako hada jedovatého nenáviděli, všichni