pekelcích, dyž byl eště mladej, naučil a říkal tomu tudlování. Vnučka (pokračujíc ve vypravování, směje se místy upřímně, že nemůže leckdy ani pro smích mluviti). Tak von ti ten Tudlmon ňák uměl plašit

kluky. A huhňal----------eště lepší

než Nácek Škretů a brečel a měktal při tom jako koza. Byl to vinšovanej čert. — Už byli s divadlem hotovi, —

ani už nevim, v kerom stavení to bylo — a čert začal prohánět kde koho. Kluk jeden jako za groš kudla dělal si z čerta blázny. Ale to se neptej! Čert za nim, a teď nastala mela. Kluk ňák zakop, to viš, jak to bejvá v síni ve statku, no zkrátka jeden dřevák sem, druhej tam, kluk už ne-moh čertu utýct, hodil sebou před

zápražím na jhnuj a řval------¦— na

celý kolo. Čert se votočil, nechal kluka klukem a šel po svém.

Č. 1. Stínání Dorotky v Kojetíně. Fotogr. O. Pisch.

Služka (smějíc se). To von kluk klu-kovská hned tak na čerta nezapomněl.

Babická (kývá hlavou). Jo, jo, až se z toho rostonal.

Hospodář. Nevim, nevim, ale se mi zdá, že už bude s Dorotou pomalu amen. (Hoch, dodělav mezi tím sáňky, táhne je na klouzačku.) Je mi to divný, že by měli eště letos chodit.

Babička. Dyť voni eště přece přídou.

Hospodář. No, no! Dyž se vloni v Se-pekovách v jednom stavení producírovali, čert se jim mezi ti m — ale to byl někdo jinej než Tudlmon — někam uklidil. Hospodyni to nedalo, šla se za nim podívat a viděla, jak milej čert krade v kurníku vejce. To byl potom šumeraj! Čert měl dostat na chrámpáně, ale šťastně útek a vo-statní se za nim vytratili, — jeden sem, druhej tam. Chtěli je dát tehdy všecky pozavírat.