Hospodyně. A letos přej jim támle něde, se mi zdá u Hrejkovic, na cestě četník chtěl pobrati šavle— protože přej nejsou voprávněný nosit voprav-dovský kovaný zbraně.

(V tom vrazí hoch do světnice, celý od

sněhu uválený, uši od čepice na uších,

bez sáněk, udýchaně:) Maminko, už sou

tady!

Hospodyně. Kdóó?

Hoch. Já nevim (a hledá si bezpečné místo někde v koutě).

(Do světnice zaléhá zvenčí povyk a jásot kluků: >Ha, ha, hele, maškarádnícííí, maškarádnícííí . . .« V tom za dveřmi je slyšeti dupot a šoupání nohou, bez zaklepání vejde Theofil a za ním ostatní herci. Domácí lidé od práce vstali a vyhledali si příhodných míst pro podívanou. Za průvodem vtlačí se do světnice několik vesnických kluků (»Pepíků«), kteří mají na mušce čerta, a přišourá se tam i nějaká babička s dítětem na ruce na »čuměnou«. Kluci zůstanou blízko dveří, aby mohli rychle utéci, ukazují si na čerta, dorážejí na něho jako vrány na výra.)

Theofil (vykročil před ostatní herce a domácím oznámil vysokým silným hlasem): Král Fabrincius s pannou jménem Dorotou nazvanou.*)

(Po slovech »Král Fabrincius s pannou jménem Dorotou nazvanou« hospodář a po něm hoch domácí sundali čepice a ženské nábožně sepjaly ruce, nastrojivše obličej jako na poslouchání evangelia.)

(Potom pídil se Theofil po židli, postavil ji doprostřed světnice. Král se na ni mlčky posadil. Hned na to čert, probíhaje mezi herci, mluví k domácím:) Klik sum, klik sum, ket mezi vás! Jsou-li tady hody nebo kvas? Zatím vy se upokojte, o Dorotě rozmlouvejte, at já svého času nemrhám a vám ve všem spomáhati mám!

(Čert odříkav své »Klik sum . . . nám!« pustí se za kluky s vidlicemi, vyžene je a zabouchne dveřmi. Jeden malý kluk s »domovským listem« a ve velkých dřevácích nemohl za ostatními tak rychle utéci, zůstal, a když na něho čert s vidlicemi namířil, dal se do pláče. Nosička mezi tím, zespod ranců z nůše vyndá kornoutek cukroví a nese kousek klukovi. Gert vezme kluka do náručí a vynáší ho. Kluk ho řeže a tahá za uši a křičí o přítrž. Nosička cukroví smlsne, kornoutek pečlivě zabalí a zandá do nůše, uvelebí se na lavici a při hře z dlouhé chvíle cukroví přemílá v ústech. Vyhnaní kluci mezi tím vehrnuli se za okno a na čerta výsměšně »hrají« — na nos a hrozí. Gert nechtěje počaté hry již kaziti, zahrozí na ně ob čas vidlicemi a maje pokdy mezi hrou, odplíží se na ně dveřmi a od okna je odežene.

Osoby: Král Fabricius. Dorota panna. Rytíř, Theofil, sekretář, kat ve službě králově. Anděl. Gert. Nosička.

(Děj v selské nebo maloměstské světnici v Milevsku a okolí před r. 1867, kdykoli v čase od nového roku do konce února.)

(Na čelném místě nejdále ode dveří seděl na židli král. Vedle něho směrem ke dveřím obloukovitě rozestaveni; rytíř, Theofil, anděl, Dorota, čert (nej-