v copech o osmi pramíncích, na hlavě zelený věneček, na rukou bílé rukavičky až k lokti, na nohou bílé střevíce. (Ruce svisle sepjaté.)

Čert prostřední postavy, svižný, celý čeř ý: kazajku a kalhoty kožené, černými chlupy navrch obrácené, chlupaté černé rukavice, černou chlupatou čepici, zakrývající celou hlavu a zandanou pod kazajku; v čepici udělány otvory pro oči a dýchání nosem a ústy, přišity kousky červeného sukna na označení obočí, uší, pysků, od nichž visí dlouhý špičatý klínovitý jazyk, ústřižky bílého sukna mezi pysky na označení zubů. Na čepici přišity skutečné kozí rohy, za ocas užito staré, černé »kočky« (boa). Do rukou skutečné trojzubé vidlice od peci — celé černé.

Kat měl: červenou »tureckou« čepici (fés) s černým střapcem, bíle a červeně pruhovanou řeznickou kazajku s rukávy, červenou (růžovou) jednobarevnou vestu, červené vojenské kalhoty, vysoké boty a za vojenským pásem skutečnou četnickou zakřivenou šavli s červeným střapcem u rukověti. Z pravé kapsy kazajky mu vyčnívá oprátka na svázání rukou Dorotčiných. Na krku má bílý, stojatý límec, kolem něhož černou sametku (pintu) as lx/j cm. širokou, uvázanou pod bradou v »motýlka«. S ramenou mu visel staročeský, dlouhý, hnědý plášť (podšitý červeným týlem), pod nosem měl dlouhý, špičatý, rezavý knír.

Nosička, žena, oděná staročeským krojem venkovanky s nůší, v níž v pytli nosila hercům obilí a j. p., darované od< lidí za produkce.

(Při výstupu svém před krále i při odchodu od něho každý z herců (mimo Dorotku, anděla, čerta) »salutýruje«. čert mluví brečtivým huhňavým hlasem. Recitace dějí se místy tonem řeči principálovy při loutkovém divadle nebo vůdců processí, místy tonem žaltářů a žalmů bohoslužebných, místy tonem evangelisty a jiných zpěváků při pašijích.)

Král (sedě): Přešťasný jsem ten člověk, že mám tak slavný věk; jako my jsouc králi mocný, na každý den vždycky skvostný všeliké bohatství máme, každému z toho něco dáme. Holá! holá! rytýři můj, kde's? (Před-

stoupí rytíř.) Pohlédni kde Teofil jest! Toho sem v rychlostí zavolej a to bez meškání vykonej!

Rytíř (salutuje): Podle rozkázání krále stane se dokonale! (Obrátiv se Theofilovi:) Ctný a šlechetný Teofile máš jíti před krále se představiti!

Theofil (před králem): Co král ráčí poroučeti, chci to hnedky učiniti.

Král (rázně): Ctný a šlechetný Teofile, poroučím tobě této chvíle, bysi šel do obydlí Doroty ctné, by šla bez meškání ke mně, neb ona se mně nad jiné líbí, za manželku se mně hodí.

Theofil. Podle rozkázání krále stane se dokonale. (Odejde před Dorotu 0 Doroto panno ctná a šlechetná, k tomu dosti urozená, mohu já ti povědíti, rozkaz krále vyplniti: král Fabrincius mě posílá pro tebe, že tě miluje nad jiné; manželkou jeho máš slouti, dej sebou pohnouti, toliko Ukřižovaného zapři Boha křesťanského.

Dorotka (majíc ruce svisle skrížené, tenkým fistulovým hlasem): Ach Kriste, nebeský Králi, co se to na mně valí? Poznávám, že pro Tvojí čest takové protivenství jest. Když to má tak býti, (odvážlivě) pojďme a nechtějme zde býti. (Vezme Theofila za pravou ruku a dá se jím dovésti před krále. Dorotka zastaví se bez poklony se sklopenou hlavou před králem. Theofil vrátí se na své místo.)

Král (spurné): Doroto, víš-li, proč já posílám pro tebe? Že tě miluji nad jiné! Manželkou mojí máš slouti, dej sebou pohnouti! (Čert postaví se za Dorotku a mlčky provádí různé »hlouposti«.) Toliko Ukřižovaného zapři Rohakřesťanského! (Chvilkupomlčka.)

Dorotka (tenkým, fistulovým hlasem): Ach, králi, nemíním se vdáti, bych měla smrtí zemříti, aneb Krista zapříti.

Čert (obrátí se, hrozí vidlicemi na Dorotku se strany, schýlen dívá se ji do obličeje a praví). Dorotko, poslechni rady krále, nebo ti nebudu lháti, můžeš mně poděkovati a za mou radu hodný mastný koláč dáti.

Dorotka. Odejdi, příšero pekelná, neb se zde po zemi válíš, lidé se na tebe _ dívají a z tebe posměch mají.

Čert (ječivě, po zvířecku »jako když budí šelmu«): Ó Doroto milá, vím,