Č. 2. Stínaní Dorotky v Pošumaví.

že je v tobě síla, že's mě porazila (hodí sebou na zem). Skrz Ježíše Krista naše peklo v loupež přišlo a tak v zkázu zašlo (:= zašlób: 2. »o« hlasem odškubnouti). Král (stále sedě): A smíš ty mně tak odpovídat? (dupne pravou nohou) a převelice trucovat? Což pak nevíš, že jsem já mocný král Fabrincius slavný. (Dorotka nehybně stojí před králem.)

Hota! holá! — rytýři můj kde's? (Hned přiběhne rytíř.) Pohledni, kde mistr popravní jest! Toho sem v rychlosti zavolej a to bez meškání vykonej!

Rytíř. Podle rozkázání krále stane se dokonale! (Obrátí se, jde ke katovi, jehož osloví:) Mistře popravní, máš jíti před krále se postaviti.

Kat (předstoupí ke králi): Co král ráčí poručiti, chci to hnedky učiniti.