Král (stále sedě): Mistře popravní, poroučím tobě, bysi se zachoval v teto době: tato, jenž přede mnou stoji, mne krále se nebojí. Svaž a vhojď jí do žaláře, ať nám na Krista ukáže: bude-li jí pomáhati, budeme na to patřiti.

Kat. Podle rozkázání krále stane se dokonale. (Obrátí se k Dorotce se spurným hlasem, loupe divoce očima, »jako by ji chtěl sežrat«.) Slyš, jak mám poruclno, by ti bylo povědomo: že tě mám svázati a svázanou do žaláře vhoditi. Ovšem, že já doma svého pacholka nemám, (obrátí se k rytíři) bratře rytíři,*) pojď, pomož nám!

Rytíř (na místě). Proč bych ti šel pomáhati, když nebudu s tebou plat bráti?

Kat. Na místo pacholka mého, budeš brát plat za něho.

Kat a rytíř (který přistoupí). Když máme dělati, dělejme, při tom se dobře chovejme!

Kat. Doroto panno, podej ruce, (Dorotka klade ruce vzad) povandruješ s námi prudce. (Kat svazuje ruce Dorotčiny). Dáš-li se nám namluviti, budeme za tě prositi u krá-le, pá-na na-še-ho, bys neměla krku sťatého. (Kat ji chytil za jednu ruku a rytíř za druhou a vedli ji do stře.du, as před Theofila.)

Kat (obrátiv se k rytíři před Dorotkou, mluví k němu): Ach, bratře milý, počkej zde s ní chvíli, až já to oznámím králi: co se to děje při této osobě, a to v teto době: (ve slově »této« slabiku -»té« krátce vyraziti); vůni ze sebe vydává, jako by mazaná byla olejem po sobě, voní, řečeno balzámoví. (Jde ke králi, rytíř zůstane u Dorotky.) Králi milý, pane náš, co se to děje v tento čas?! čím se s ní víc trápíme a mučíme, tím krásněji a lepší vidíme: vůni ze sebe vydává, jako by mazaná byla olejem po sobě, voní, řečeno balzámoví.

Král (škubne rameny, vznětlivě): I jděte mně hned bez meškání pro ní, ať já popatřím na ní. (Kat odejde, pomlčka.)

(Kat a rytíř přivedou Dorotku a pak odejdou na svá mista.)

Král (při příchodu Dorotčině): Doroto, už-li (j)si se rozmyslila, abys mojí chotí byla, avšak předně Krista zapřela?

Dorotka (plačtivě): Ach, králi, nemíním se vdáti, bych měla smrtí zemříti, „ aneb Krista zapříti.

čert (přistoupiv se strany): Dorotko, poslechni rady krále! Budeš se s ním dobře míti, můžeš jeho paní býti.

Dorotka (ohlédne se »přes rameno«, pohrdavě): Odstup ode mně satane, nemáš ke mně moci žádné.

Král. A smíš ty mně tak odpovídat a převelice trucovat?! Což pak nevíš, že jsem já mocný král Fabrincius slavný? Holá! holá! rytýři můj kde's? (Vstoupí rytíř.) Pohledni, kde mistr popravní jest! Toho sem v rychlosti zavolej a to bez meškání vykonej!

Rytíř. Podle rozkázání krále stane se dokonale. (Odejde ke katovi.) Mistře popravní, máš jíti před krále se představiti.

Kat (rázně vykročí, na 2 kroky před králem po vojensky sebevědomě se zastaví a silným hlasem): Co král ráčí poručiti, chci to hnedky učiniti.

Král. Mistře popravní, poroučím tobě, bysi se zachoval v teto době! (Ukáže na Dorotku.) Tato, jenž přede mnou stojí, mně krále se nebojí: bys jí na rozcestí vyvedl a vidoucně jí tam hlavu sťal.

Kat (spurně): Podle rozkázání krále stane se dokonale. (Obrátí se k Dorotce a Spurným hlasem:) Slyš, jak mám poručíno, by ti bylo povědomo: že tě mám na rozcestí vyvésti a tam ti hlavu stíti. Ovšem, že já doma svého pacholka nemám (obrátí se k Theofilovi) bratře Teofile, pojď, pomož nám!

Theofil. Proč bych ti šel pomáhati, když nebudu s tebou plat bráti?

Kat. Na místo pacholka mého budeš brát plat za něho!

Kat a Theofil. Když máme dělati, dělejme, při tom se dobře chovejme!

Kat (obrátí se k Dorotce, vezme ji za ruku, odvede ji několik kroků a praví): Doroto panno, klekni, natáhni si svůj krk hezky, já ti to udělám po mistrovsky, jsouc mistr katovský. (Po těch slovech kat shodí plášť vzad rameny, tasí meč a drží jej ve výšce vztažený až za slova »do ráje věčného«.)