str. 196
dokonale! (Jde ke katovi, jejž osloví:) Mistře popravný, máš jíti před krále se představiti.
Kat (přistoupiv před krále): Co král ráčí poručiti, chci to všecko učiniti.
Král. Mistře popravný, poroučím tobě, bysi se zachoval v teto době. (Ukáže na Theofila.)Tento, jenžpřede mnou stojí, mně krále se nebojí, bys jej na rozcestí vyvedl a vidoucně mu tam hlavu sťal.
Kat (ke králi): Podle rozkázání krále stane se dokonale. (Obrátí se k Theofilovi:) Slyš, jak mám poručíno, by ti bylo povědomo, že tě mám na rozcestí vyvésti a tam ti hlavu stíti. Ovšem, že já doma svého pacholka nemám, (obrátí se k rytíři) bratře rytíři, pojď, pomož nám !
Bytíř. Proč bych ti gel pomáhati, když nebudu s tebou plat brali?
Kat. Na místo pacholka mého budeš brát plat za nčho.
Kat a rytíř. Kdjž máme dělati, dělejme, při tom se dobře chovejme!
Kat (obrácen k Theofilovi)': Jdi, ple-catej, na popravu, ať máji z tebe ptáci zdravu. Teofile, klekni, natáhni si svůj krk hezky, já ti to udělám po mistrovsky, jsem mistr katovský. (Tasí meč shodiv plást.)
Theofil (klekne, smekne klobouk a položí v pravo na zemi; zbožně): V ruce Tvé, Kriste Ježíši, (rytíř dá mu korunku na hlavu) poroučím já ti svou hříšnou duši, až vyjde z těla mého, by šla do ráje věčného, tam kde je Dorota všech panen, uchovejž nás Kriste! Amen.
Kat (vztáhne meč): Ach, jak se to hezky dělá, (setne korunku) kéž by toho bylo do večera, když by toho bylo víc, nestejskalo by se mi nic. (Zatkne meč.)
(Theofil vstane a navleče si korunku na rukověť šavle. Pomlčení. Závěrkem všickni herci zpívají píseň o Dorotě. Theofil a rytíř při tom drží proti sobě klidné vztyčené šavle, kat stojí proti nim a svým meCem dle taktu na jejich šavle střídavě tážně cinká. Gert zpívá též huhňavě a brečivě a při tom násadou vidlic kolmo dle taktu tluče o podlahu a dle taktu kroutí předkem i zadkem těla na všecky strany.)
Panna ctná, svatá Dorota byla věčného Života. Bvla z rodu vzneseného.
cerka knížete římského, knížete římského. Když jest ona sťata byla, po andělovi poslala Teofilovi písaři košíček překrásnejch růží, to překrásnejch růžích. (Zatknou meče.)
(Potom kat »vinšoval«, obléknuv si plást, předstoupiv před ostatní herce a zasalutovav:) Doufáme, pane hospodáři, že nám za zlé míti nebudete. Srdce mé a srdce všech nábožných křesťanů plesáme z nevyslovitelnou radostí, že jsme se teto přeradostné památky dočkali, a přeji, abychom byli tak statečný u víře, jako ona byla, jenž veškeré svízele pretrpela a po vykročení s tohoto světa aby jsme přišli tam, kde se svatá Panna Dorota raduje s Kristem Pánem až na věky Amen.
Posluchači domácí, z nichž někteří dojati hrou a přáním až k slzám, utírali si oči, nábožně obyčejně dodali: »Dejž to Pane Ježíši Kriste!« Někteří i poklekli a modlili se chvilku, jiní, na př. hospodyně, s nimi hovořili: »Lidičky, pro Krista Pána, já myslila, že jí chcete vopravdu tu hlavu uříznout.«
(Hned na to vyrazil čert mezi posluchače s vidlicemi, aby truchlivý dojem hry zmírnil, volaje při proháňce:) Holá, holá tramtaryje, kdo na cestě, ať varuje! Kdo nebude varovati, mám mu právo vyštouchati: nebojá mám takové štěsií dát mu do .... pěstí! (A koho měl v ráně, třeba i hospodáře, uhodil pěstí na určené místo. Za některými se hnal až i na dvůr a zas se vrátil, než se společnost vypravila. Jednaliť mezi tím s domácími (hospodářem nebo hospodyní). »Co berete lidičky?« — »Co nám dáte!« — »Tak přeci . . .« — »No, hrách, ječmen, žito . . .« a mlčky čekali. Hospodář nebo hospodyně přinesli plné víčko zrní, nosička je vsypala do pytle a vložila do nůše. Souborně nebo jeden za druhým děkovali: »Zaplať vám Pámbu!« — »Požehnej vám Pámbu! — >S Pánebohem!« — »Vyprovázej Pámbu! S Pánebohem!«
