(Domácí při tom všem postávali a posedali mimo práci. Po odchodu nosičky sedí ženské ještě tu a tam se založenýma rukama, nebo u perí u stolu, ale »na prázdno«, jen hospodář po odchodu herců nasadiv si čepici na hlavu, horlivě ošívá cep.)

Služka. Panímámo, to tô bylo hezký ! To si toho vážim, že sem je viděla, jako nevim čeho. To by vod nás vod-vírali voči! No, až jim vo tom začnu povídat! (Hospodyně u přeslice po-

. kývá na ni hlavou a mlčky se usměje.)

Hospodář. To věřim, to je něco pro tebe!

Služka. A ta Dorotka chudinka — jak je hezkáá :— a což ten andělíček s tím košíčkem a s terna křidylkamáá —

Hospodář (ironický). A ten kat s tim. mečéém — a ten čert s těma vidli-cemáá! — (ani hlavy nezdvihnuv od cepu).

Služka. No víte, pantáto, hrůza z něho šlááá! — f—

Hospodář. ¦ To si myslím — jako na »Bláznivou s pentličkama« !

Služka (k Jfabičce): Co to povídá pantáta?

Babičku. I to jednou se s němá potkala tňmje nede na silnici u Březí potrhlá žebrácká, fikali ji všecko .»Bláznivá;.s pentličkama« a to bylo voj toho,Jfže si na, sebeJepila, kde jakou pentličku našla. Ňák se jich lekla nebo co, z ničeho nic vokázala na čerta a: »Proč máte tudle toho?« »To je čert a přišel si pro vás.« A tedkonbylo nedej mu tam. Zarazila se na\ minutku, ale hned roste-klila se jalco kvočna. »Sakramencká zaječino, takty deš pro mně?« a skočila na něj, rvala ho jako litá saň, snad ho chtěla i uškrtit a č^rt se jí v těch kožichách ani nemoh bránit, až ji museli vod něho vojtrhnout. ..

Služka. A jak hezky zpívali! — a vod-řikat to uměji jako dyž tiskne.

Hoch domácích. Dyť voni si to taky nřdy spletou. Jednou kat vinSoval: »Srdce mé a srdce ze starého zajíce z nevyslovitelnou radostí. . .« a před králem zpíval: »Králi milý, pane náš, jděte foukat hoblík tento čas.«

Vnučka. E, di hloupej, to voni tak svalně pro smích.

Hoch. No, a tamle, už ani nevim kde, smáli se zase jim, když Dorota odříkala: »Ach, Kriste, nebeský králi, co se to na mně valí,« někdo z domácích se na hlas po ní porouhal: »Ach, vejce, ukradla's je v Sepekovách u Va-lentce.« A což zase jindy dyš zpívali: »Byla rodu vznešeného, cerka ševče Jechového.«

Hospodyně. ToAy si takový vodrho vačky lepší pamatuješ, než co ze školy; na to tě chytí — viď!

Sltiška. A dyť přej taky v někerom stavení leckterá ženská před němá klekla, dyž měli Dorotku stínati a s pláčem prosila: »Prosím vás, lidičky, nedělejte jí to.«

Hospodář. A ty těch povídaček víš, do ví, jeslí je to všecko pravda.

Vnučka. A babičko, tak von ten Teofil byl taký sťatej?

Babička. No, už ti to nemusím ani do-povědít, nejčkon's to viděla na svý vlastní voči. Ale milý děti, tedkon snad už abysme si zase (ohlíží se j>o peří po stole) — e — trochu pospíšili, abysme přec něco dnes udrali (usedne ke stolu a z pytlíku na lavici vyndává na stůl nedrané peří, za ní zasedají ku práci služka a vnučka), dokaď je na to eště trošku vidět. Večer sem prídou na noc a povědi ti toho, až se ti bude vo tom zdát — (Pomlčka.)

Babička (dere a zanotuje): Panna ctná, svatá Dorota (ostatní přizvukují) byla z věčného života ...

(Opona padá.)

Vyobrazení. (Dodatek redakce.) Vedle dvou původních obrázků, pořízených od p. uč. Štěpána Dvořáka z Milevska, na srovnanou přidáváme vyobrazení, jak provozuji dívky samy hru o sv. Dorotě a jejím stínání v Pošumaví. Původní text hry upraven tak, že dívky odehrávají samy všecky úlohy. Lid již zapomněl rozdíl mezi obchůzkami s Luckami (sv. Lucie) a mezi obchůzkami s pannou Dorotkou, mate obě hry i ztotožňuje. Za laskavé zapůjčení obrázku děkujeme p. Drovi Ed. Baštyřovi v Praze. Jiný ráz mají obchůzky chlapců v Kojetíně na Moravě. Podal vyobrazení a popis Ondřej Pisch, Náboženská představení dětská v Kojetíně.