řmělo a hrom na kolika místech udeřil a zapálil, a bylo viděti duhu jako v letě. Počali lidi časně sít, tak že do neděle květné totiž 15. dubna bylo všecko zaseto.

Zbouřila a vyhřála se tedy nejen celá příroda, nýbrž i skoro celá Evropa, zvláště ale papežské země, Itálie, Francouzsko, Rakousko a Německo, žádali konstituci a přitom se stal každý skoro trochu bláznem a přemrštěným.

Dne 12. března jela deputace z Prahy do Vídně k císaři, aby dal říšskou ústavu, Císař pán Ferdinand udělil konstituci dne 15. března 1848. K prohlášení této konstituce ustanovil pan vrchní Perwolf 23. března, ke které svolal netoliko rychtáře a končely, nýbrž celé Vorlické panství, kdo jen se chtěl zúčastnit.

V ten den 23. března připravil sobě pan vrchní zvláštní řeč, kterou nechal otisknout a z kazatelny, k tomu připravené, lidem před kancelářem shromážděným tu samou četl. Mezi tím, co se jemu zdálo méně důležité, aby nemařil čas a nestal se lid netrpělivým, tak převrátil asi 2 listy a hned na to někteří broukali, že to, co je lepšího pro lidi, že to pan vrchní vynechal.

Když tu řeč přečetl, kterou také nám, těm přednějším rychtářům a rozumnějším lidem tisknutou v listech podal, tak se tak dalece zapomněl, že řekl: »Já vrchním nebudu, kníže pán nebude mít žádného vrchního, poněvadž ho nebude potřebovat, když podariost přestane. Já doufám, že dostanu jinou císařskou nebo jinou službu. Kdybych žádnou službu nedostal, tak se předce uživím. Já doufám, že kdyby moje manželka k vašim manželkám přišla pro trochu mléka, že jí ho neodepřete.«

Při tom hned nařídil, by lidé jemu ani žádnému úředlníku neříkali Oni, nýbrž Vy, že to konstitucí velí. Tato slova oučinkovala na všecken lid a nejvíce na úředlníky, kteří byli cti žádostiví, a nebyli vykání zvyklí, hned si po straně povídali, že se pan vrchní zbláznil.

Mně samému nebyla ta slova také tuze milá, poněvadž sem znal více náruživosti venkovského lidu, než pan vrchní, kde se každý jeho více štítil a bál než jak sobě rovného. Muzika ovšem hrála nejvíce veselé, národní, toho času proti Frankfurtu a Němcům složené písně.

Lidi pili, výskali, poskakovali, nedbali nic, že je půst, skoro až tancovali, radovali se, nevěděli čemu. Na Prádle v hostinci byla plná šen-kovna i na pláce lidí, jako kdy nabije. Nahoře v sále hrála muzika, tam byli úředlníci, nejen z Vorlíka, ale z Písku, z Blatné, z Mirovic a z Breznice atd. Nebylo na nich vidět žádnou radost. Pan vrchní vešel do šen-kovny. Hrudka ze Šerkova byl podnapilý, přistoupil k panu vrchnímu s mázem a praví: »Pane vrchní, pijte!« On vzal máz do ruky a praví: »Vždyť máte prázný.« Hrudka na to: »Dopite a dáme si nalít. Šenkýřko, poneste dvě sklenice kafe. Jednu mně a druhou panu vrchnímu.« Pan vrchní to přijal.

Mně se to nic nelíbilo, byl sem veselý přes nátoru. Po čtvrté hodině přišel pan vrchní zas dolů do šenkovny, kde se již lidi rozcházeli,