já hovořil v jedním pokoji. Pan vrchní se ptá: »Kde je kostelecký rychtář? Zavolejte mně ho sem.« Když sem přišel, on pravil: »Vezměte sebou několik rychtářů a vzejtra půjdete do Písku sdělit panu krajskému, jak se slavila konstituce na Vorlíku. Vy ste schopný v péře, tak to dobře napište a podejte mu to a já bych rád, kdyby ste vy také to samé ústně jemu přednesl! Já tam též také přijedu a sejdeme se u mého pána tchána regenckori na náměstí!« Rychtářové mě ze zadu škubali, bych ho s toho sved, aby tam nemuseli jich moc jít.

Já to omluvil, že by bylo zbytečno, moc nás tam jít, že bude dost třech a při tom ostalo, že půjdu já, Urban z Klisína a Menšík z Novosed. Pro vzdálenost na místě Urbana vzal sem Jana Berana, končela zahra-deckého. Musel sem hned domů, bych tu věc písemně zařídil a časně ráno do Písku se vydal.

Pan krajský měl z toho velikou radost a potěšení, a když sme to panu vrchnímu sdělili, on radostí mě líbal a slze ho polily. Dal nám každému tolar stříbra na oběd. Bylo nám to všem k radosti, ale radost obrátila se v žalost. Hned na to pan krajský dal otisknout list česky a německy pro celý Praehiňský neb Písecký kraj pro všecky úřady v několika exemplářích a tam stálo: »Nyní vstoupili vyslanci občanů panství Vorlického, 20.000 obyvatelů čítajícího, do mé k. krajské úřadnice, mě ubezpečujíce ve jménu všech podaných o věrné náklonosti k našemu milenému císaři a králi, jakož i o vroucích díkách za svobody dílem zaslíbené, dílem již podané všem národům jeho žezlu podrobeným. Rovněž pak připojujíce slavný slib neobmezeného poslušenství představeným, náležitého vyplnění posavadních poviností a neustálé péče o zachování míru a pořádku. Nemohu pominouti hlasně projeviti atd. Dáno od Pra-chinského kr. krajského úřadu v Písku 25. března 1848. Jozef svobodný pán z Schrenku m. p.«

Veškeré spisy o věci té jednající, zvláště řeč pana vrchního Per--wolfa, můj list, který sem panu krajskému v Písku podal, tenť list od 25. března pana krajského a ostatní listy, které mě došly, sou ve zvláštním svazku uložené pro věčnou památku.

Když přišel tento list do Vorlíka, vzbudilo to panu vrchnímu velkou radost a potěšení i také čest před jinýma úřednikama jiných panství, poněvadž byl v tom listě pochválen. Tento list byl veřejně k nahlédnutí v kanceláři vyložen a někteří rýpalové to počali všelijak vykládat, myslili, že když je konstituce, že už nejsou nikomu podřízení, že nemusejí nikoho poslouchat a že nebudou nic platit.

Na to stěhoval se pan důchodní Linha do Sedleckého panství za vrchního. Pan důchodní Linha žádal od nás podaných vysvědčení. Rychtářové mě žádali, bych takové vysvědčení napsal. Já je napsal a všickni sme je podepsali. Pan vrchní nechtěl bez toho být, bych to vysvědčeni a spolu rozloučení oustně před celým shromážděním panu Linhoví přednášel.

Já to tedy vykonal. Byla ale zde také Starosedlská karda, kterou pan vrchní sestavěl a byl hejtmanem té kardy tesařský mistr Schindelář,