který měl záští na pana vrchního. Ten se viděl být tím uražen, že já ve jménu celého shromáždění řečním, a proto hned bručel proti mně.

Toho dne, tedy 18. dubna 1848 na poctu pana vrchního Linhy jeli sme ho do Zalužan vyprovoditi. Já měl svou příležitost. Nový pan důchodní Čapek přinutil mě sednout s ním do kočáru, kde sem měl sebou od knížete pána darovanou hůl se stříbrným kováním.

Mistr tesařský Schindelář ... a jiní mé nepřátelé ukazovali na mě, že se zadarmo s pány nevozím, že sem nepřítel lidstva a držím s pány. Taková byla řeč v hostinci na Prádle. To bylo v outerý po květné neděli dne 18. dubna 1848. V ten večer sešla se Starosedlská karda v hospodě, kde sobě mistr Schindelář co hejtman kardy přes pana vrchního a mě pořádně hubu vyplákl.

Ve středu to pověděli písaři, kteří byli při té kardě, panu vrchnímu. On sobě poslal pro Schindeláře, který se "jemu v kanceláři s hubou na odpor postavil . . . Pan vrchní vzal klobouk a šel z kanceláře a tu teprve Schindelář otevřel hubu. Vyšel Schindelář do síně, kde v ten den co den právní a úředního jednání a zvláště před svátky nejvíce (lidu) shromážděného bylo a kde ten list pana krajského k veřejnému nahlédnutí vyložen byl a pravil: »Podívejte se, co kostelecký Racek s vrchním udělal, přečtěte si, jak celé panství na věčnosti do podanosti a do věčné roboty zavázali. Co je plátno, že dal císař konstituci, oni darebáci atd. to všecko skazili. Racek zaslouží, aby byl za to zabitý!«

Lid se rozešel na všecky strany a ta pověst roznesla se v tom okamžení jako blesk na všecky strany. Kdo dobře ten list četl a byl moudrý, ten se tomu zasmál. Mnoho-li ale bylo v ten čas lidí moudrých? Nepřátelé měli z toho radost a rozšiřovali to, co nejvíc mohli . . . Zvláště . . . poslal hned do květovské a jickoyské rychty schválného posla.

Největší znik to vzalo v Starém Sedle a Voltýřově. Tam bylo usneseno, že o prostřední svátek velkonoční, totiž 24. dubna přijedou do Kostelce se stříkačkou, že mně zabijou a statek zapálejí, jen aby kostel a ostatní domy byly zachráněný.

Pana. vrchního ta pověst náramné poděsila, každého se ptal, co je slyšet o Rackovi? A hned mně ve čtvrtek poslal dvě psaní, velmi strašné, brzy za sebou. Pak mně píše, bych ho navštívil, bych ale šel na dolejší přívoz, že na mě čeká na Hracích Schindelář, že až půjdu do Vorlíka, že mě zastřelí. Ba, abych došel k Urbanovi k švakrovi do Klisína a k rychtáři do Hrejkovic, by ty lidi krotili. Jaký je to smysel? Já nic zlého neudělal a proto sem se také zlého nebál. Ačkoliv mně Beran Za-hradecký sdělil, že na něho Žďákovský přívozníci, kdy jel ve čtvrtek ze mlejna, vykřikovali, že mě a jeho zabijou, že sme zavázali celé panství na věčné časy do roboty a do podanosti atd.: šel sem přeci na Velký pátek do Vorlíka přes dolejší přívoz. Schindeláři sem nedůvěřoval.

Pan vrchní mně vypravoval, že poslal včera, totiž ve čtvrtek pana půjezdného, bratra Schindeláře, do Starého Sedla, by ty lidi krotil, že