noví. Pan vrchní Perwolf jsa tím postrašen, počal se klonit k strane . . . Nutil mě, bych se z rychtářství na nějaký čas poděkoval, by tím on sám sobě důvěru zabezpečil, že sme my oba mučedlníci pro konstitucí, a že když kníže pán z Itálie domů přijede, mě velice obdaří a zas za rychtáře ustanoví. Já jemu na to odpověděl: »Mě bez toho rychtářství netěší, mám mnoho práce a meškám své hospodářství, pak při tom dělá mně to nepřátelství. Abych z toho neodešel bez čepice jako šelma z jarmarku, tak až se ty věci uspořádají, já se z rychtářství poděkuju.« Na jeho opakovanou žádost vypověděl sem se z rychtářství a se zapřísáh, že já a nikdo z mého rodu nesmí nikdy tu ne(s)tvůru na sebe přijmout.

Dne 6. května bylo řízení, ke kterému byli rychtářové a končelové svoláni. Pozval k tomu také pan vrchní z Prahy několik křiklounů, kteří spílali vrchnostem a Němcům, že nás po Bělohorské bitvě přivedli do podanosti a do otroctví. Drželi na to řeč a po řeči spívali národní písně, nejvíce proti Němcům. Pan vrchní též držel řeč z kazatelny, pak Sabina a Vávra z Prahy drželi také řeč. Lid na to koukal jako mladý zajíc na nový sníh a vyhraboval z něho kořínky, které se jemu líbily a byly mu k chuti. Pan vrchní při tom ohlásil moji výpověď z rychtářství a pravil: »Kostelecká rychta jest osiřelá, nebude tam nyní žádný rychtář. Já budu tu rychtu sám řídit!« Po kázání byly nešpory v hostinci na Prádle a pak národní požehnání v Nákli a odtud se šlo s muzikou do Nazaretu, kde v Mičáně se národní slavnost skončila.

Každou neděli a svátek hned v postě byla schůze na Hracích, muzika hrála, Starosedlská karda s dřevěnýma kvery a píkama učili se egse-círku. Každý mužský musel mít červenobílou kukardu »růži« připjatou na levé straně, na srdci, že je Cech a konštituční vlastenec, bez takové nesměl nikdo přijít k ouřadu, zvláště k panu vrchnímu. Jaký to ne-smysel? Schindelář následkem co původce toho pobouření byl z hejtmanství z kardy vyloučen.

Mezi tím časem držel pan vrchní ještě jedno kázání ve Vorlíku, ke kterému zase lidi pozval. Sešlo se jich míně. Ale více těch rýpalů, kteří myslili, že je konstituce nějaká mlsnota nebo docela nevázanost lidu.

Po kázání já vešel k panu vrchnímu do jeho domu a dal sem jemu následující výstrahu: Především sem jej upozornil na slovo, které řekl v tom kázání o správci v Rostokách, že když se ho podaní ptali: Ca jest to konstituce? a co nám to císař pán dal? On odpověděl: že budete platit na místo jednoho zlatého 2 zlatý. Pan vrchní že spílal panu správci v Roslokách, že je hlupák. Konstitucí že je rovnoprávnost a proto ustanovená, by se platily menší daně. Vrchnosti a jejich úřady přestanou docela. Obce se budou řídit samy a jen málokde bude c. k. úřad co vyšší stolice. Kníže a sedlák že sou sobě rovný před zákonem. Líbání ruky a vonikání přestalo docela. Všiekni sme sobě rovní. Aby byly'menší daněr vojsko se zmenší až na malý počet. Na místě vojska bude konat službu karda, která se i ve vesnicích zařídí atd. Řekl sem: »Pane vrchní! Ne-račte se mejlit. Nejsme v Engličanech, sme v Cechách. Z Vašich 100 slov vybírá sobě každý jedno, které se jemu nejlepší do jeho krámu hodů