Ostatní zavrhne. Já stál mezi lidem, vím, jak vaše řeč na lidi oučinkuje. Račte být uvyklý na rychtáře a končely, neb na lid, který přišel do kanceláře, kde se slušně choval a pojmul slova jinak, nežli pojímá teď. Kde sobě každý myslí, že je nevázanost, bezzákonost, že může každý dělat, co se jemu líbí atd. Já již nejsem rychtářem, ale zachoval sem zdravý rozum, znám vesnický lid a jeho poměry zvláštní a proto co Vašnosti dobrý přítel radil bych: Račte nechat kázání a poučování lidu, zvláště na veřejném místě, jako se to stalo u Květová u sv. Janské kapte, kde bylo poučování víc na zkázu než na dobré. Račte se držet víc v kanceláři. Lid jest tím netrpělivý; přichází na 2 neb 3 míle, v pana Schin-deláře se nedůvěřují. Pan Linha je pryč a když i Vy neračte být doma, lidi dou s nepořízenou a se náramně zlobí.«

Na to on odpověděl: »Lid se musí poučovat a na samosprávu připravovat. Co se týče úřadování, teď budu nyní doma. Měl sem mnoho co dělat v Praze v poradách. Děkuju Vám za tu radu, a vyhotovte mi ještě tyhle spisy, pak se k sv. Janu podíváme spolu do Prahy. Čekejte na mě na knížecí hospodě a kdež by sme se tam nesešli, přijďte za mnou do schůze do sv. Václavských lázní, nebo k Váze na Senovážný plac do hostince, tam se jistě sejdeme.«

V hostinci u Váhy bylo nás asi 40 osob. Pan vrchní platil za všecky dobrou večeři, ačkoliv se "peníze vydlužil. Tam bylo veselo a dobré živobytí. Já se v Praze nezdržel, jel jsem s jeho příležitostí do Vorlíka a on ostal v Praze. Dal se do spolku Svornost, zřídil sobě zvláštní oblek a byl zvolen za komisara do Blatný k zvolení poslance do českého sněmu. Přijel v těch šatech na Vorlík, kde se tomu každý divil, jakým je to pánem.

V tom čase jmenovitě o svatodušních svátcích bylo ujednáno, že hned poslední svátek stane se pozdvižení v Praze, vojsko a šlechta měla být přemožena nebo snad i pobita. Plán ten byl prozrazen a když prostřední, svátek 12. června ubíral se zástup okolo domu jenerálního velitelství, Vindyškrec velitel vojska koukal z okna, někdo střelil na něho a zabil jeho paní. Udělala se řeč, že on nenáviděl svou paní, použil té příležitosti, sám ji zastřelil. Vindyškrec nechal vyrukovat vojsko, stavěly se barikády a povstal boj mezi vojskem a lidem. Lid byl přemožen, vojsko vyšlo z Prahy na vršek Belveder a bombardovalo Prahu 13. června, zapálilo nové mlejny a vodárnu, jak házelo ohnivé kranáty do Prahy.

Pan vrchní toho času byl v Blatné a v Kas(ej)ovicích při volbě poslance. Psal do Vorlíka, by pan inžinýr Šimak toho času velitel staro-sedlské kardy sebral peněžitý příspěvek pro Starosedlskou kardu a ta aby šla pomoct Praze proti Windiškreeovi, tomu darebovi atd. Pojezdný Matěj Schindelář vedl policejní a dílem politický úřad ve věcech trestních dobře sběhlý! Když to přišlo jemu do ruky: »Co, co, co, co, to je pobuřování! Nic nedáme a.karda nepůjde nikam. Karda by bez toho nikam nešla, již jich ta domácí hra na vojáky omrzela.« Všickni úředníci zanevřeli na pana vrchního. Poslali to psaní Windyškrecovi a on je poslal za knížetem pánem do Itálie. Krom toho také ještě sami úředníci psali