neznámou rukou psaní ná knížete pána, by odstranil pana vrchního, že je jemu a panství nebezpečný.

Dne 10. července 1848 byl pan vrchní Jozef Perwolf od knížete pána ze služby propuštěn. Zároveň přijela policije bezpečnosti z Prahy do Vorlíka, která měla hned pana vrchního sebrat a do Prahy do vyšetřování vzít. Pan vrchní musel odevzdat úřad svému adiunktovi Kna-povi a na drahý den t. j. v pondělí měl se odebrat do Prahy, kde již někteří jeho společníci v Svornosti seděli v chládku, jako byl Sabina, Vávra, Vochoč atd. Pan vrchní měl o tom již jakési zdání a proto v tom týdnu sestárnul, jako by byl o 10 i 20 let starší. Nadělal sobě s těma jeho návštěvama několik set dluhu, teď je propuštěn ze služby a má jít asi na 15 let sedět, nezaopatřená manželka s 4 dítkama ... Napsal poslední vůli a ráno v pět hodin se zastřelil ze své kardistské zbraně dne 11. července 1848 . . .

* Kdo víš jednoho, kdo víš dvě, kdo víš tři, židovské říkadlo s r. 1745. (Hagada.) Český Lid již uveřejnil řadu příspěvků ke studiu tradice židovsko-východní, upravené pak po kresťanskú: eo jest jeden, co dva, co tři atd. Srv. Č. L. XV., str. 105; Viktorin, G. L. XVIIL, str. 126. V nynější době vznikají úvahy srovnávací o těchto hádankách prastarého, východního původu. Prosíme za zprávy. Vzorem odpovědí jest článek Fr. Viktorina. Zároveň upozorňuji na židovský variant z r. 1745, jak jest zapsán v rukopise, chovaném v bibliothece Musea král. Českého. Srv. Dr. V. Řezníček, Karel Jugl a jeho spis o Židech, jejich obyčejích, pověrách a mravech z r. 1745. Čas. Č. Mus. 1906, str. 368—71. Srv. Zíbrt, Český Lid XV. 1906 o mode ženské podle výčitek Juglových. Jugl popisuje vedle jiného obřady velikonoční u českých židů. Uvádí česky a německy, jak podivné mívají říkání. Zachoval tu bezděky, pokud mi známo, nejstarší záznam českého židovského obřadného textu na listu 98 až 105: Kdo víš jednoho, já vím jednoho, tenť jest Bůh náš, který jest živ na nebi a snáší se nad zemí. — Kdo víš dvě, a to je víc, já vím dvě, a to jsou dvě tabule Mojžíšové a on jediný Bůh náš. — Kdo víš tři, a to je víc, já vím: Tři a to jsou tři otcové (rozumí on skrze tři otce, Abrahama, Izáka a Jakuba), dvě tabule Mojžíšové a jediný Pán Bůh náš. — Kdo víš čtyry a to je víc, já vím: Štyry jsou matky, totiž Sara, Rebeka, Rachel a Lia, a tři otcové, dvě tabule Mojžíšové a jeden Bůh. — Kdo víš pět, já vím pět: To jsou paterý knihy Mojžíšovy, čtyry matky ... — Kdo víš šest, já vím, to jest šestero pořádkův, v každém pořádku deset kněh Talmud a všech všudy 60, pět kněh Mojžíšových . . . — Kdo víš sedům, já vím: sedmej den máš světit, šest ... — Kdo víš ošum, já vím: vosmého dne pachole obřezávat, sedmej den šábes