Směs.

* Lekovadla a zažehnávadla s r. 1745. Karel Jugl v rukopise o mravech a pověrách židovských, chovaném v bibiothece Musea král. Českého, na 1. 385-7 kára pověrečné obřady souvěkých židů. V souvislosti rozhovořil se dále: »U nás mnohá pověrečná baba musí lekovat, žehnat, na stříly, totiž píchání, bolesti zubův aneb suché lámání a souce od své nebožky kotejcavý, šmatlavý, bolonohý, z vyžralejma zuby baby -vycvičená, na to umírá, že když proti střílám následující slova říká, že takovou bolest zažene: »Šlo sedmdesáte dva stříly, potkal je Ježíš a k nim řekl: Kam jdete střílové? Jdeme zuby Vaška, Honzy, Anky lámati! Jděte, dříví a skály lámejte, Honzy a Vaška, Anky s pokojem nechte. Ve jméno svatého Rance, kus mazance, k tomu dopomáhej svatý Kundrát. Amen.« — Jiná opět praví naproti suchýmu lámání v kostech takto: »Nebožka bába moje mně vyučovala: Jel pán Ježíš na voslíčku, svatý Petr na koníčku. Petře pospěš ! Pane nemohu, zlámal mně koníček nohu. Sejdi se ta kost s kostí jako kámen, dejž to svatý Klima a Mikula Amen.« — A opět baba zahání vole takto říkajíc : »Jděte svatý do pole, vemte hole, zažeňte to vole, hory, zvony, lesy ať se klátějí a visejí, voráčové do toho volete ať vovsa nasejí. Rameno k ramenu, vole do krku, klín do pupku, ať se to stane, Anka za muže Vaška dostane.« A když nikdo takové baby nezdárné ústa jim domlouvá, že jsou to pošetilé řeči, ona povídá a v tom také umírá : »Moje nebožka bába byla bohumilá, ona to dělávala,« jako by nebožka bába byla zákon. — V knize Seznam pověr a zvyklostí pohanských snažil jsem se sestrojiti rázovitý vzor zaříkadel na základě rozmanitých dokladů, zachovaných u mravokárcu staročeských. Tyto doklady z Juglova spisu potvrzují správnost onoho výkladu v knize uvedené a shodují se s otištěnými tam zažehná-vadly staročeskými, hlavně zachovanými u Štítného a u Poliôanského.