Předchozí 0227 Následující
str. 208

Směs.

* Lekovadla a zažehnávadla s r. 1745. Karel Jugl v rukopise o mravech a pověrách židovských, chovaném v bibiothece Musea král. Českého, na 1. 385-7 kára pověrečné obřady souvěkých židů. V souvislosti rozhovořil se dále: »U nás mnohá pověrečná baba musí lekovat, žehnat, na stříly, totiž píchání, bolesti zubův aneb suché lámání a souce od své nebožky kotejcavý, šmatlavý, bolonohý, z vyžralejma zuby baby -vycvičená, na to umírá, že když proti střílám následující slova říká, že takovou bolest zažene: »Šlo sedmdesáte dva stříly, potkal je Ježíš a k nim řekl: Kam jdete střílové? Jdeme zuby Vaška, Honzy, Anky lámati! Jděte, dříví a skály lámejte, Honzy a Vaška, Anky s pokojem nechte. Ve jméno svatého Rance, kus mazance, k tomu dopomáhej svatý Kundrát. Amen.« — Jiná opět praví naproti suchýmu lámání v kostech takto: »Nebožka bába moje mně vyučovala: Jel pán Ježíš na voslíčku, svatý Petr na koníčku. Petře pospěš ! Pane nemohu, zlámal mně koníček nohu. Sejdi se ta kost s kostí jako kámen, dejž to svatý Klima a Mikula Amen.« — A opět baba zahání vole takto říkajíc : »Jděte svatý do pole, vemte hole, zažeňte to vole, hory, zvony, lesy ať se klátějí a visejí, voráčové do toho volete ať vovsa nasejí. Rameno k ramenu, vole do krku, klín do pupku, ať se to stane, Anka za muže Vaška dostane.« A když nikdo takové baby nezdárné ústa jim domlouvá, že jsou to pošetilé řeči, ona povídá a v tom také umírá : »Moje nebožka bába byla bohumilá, ona to dělávala,« jako by nebožka bába byla zákon. — V knize Seznam pověr a zvyklostí pohanských snažil jsem se sestrojiti rázovitý vzor zaříkadel na základě rozmanitých dokladů, zachovaných u mravokárcu staročeských. Tyto doklady z Juglova spisu potvrzují správnost onoho výkladu v knize uvedené a shodují se s otištěnými tam zažehná-vadly staročeskými, hlavně zachovanými u Štítného a u Poliôanského.

    Č. Zíbrt.
* Skřítek, skrat, »škort* r. 1598. V Knihovně Českého Lidu sv. I. vylíčil Zíbrt názvy, pověry o skřítkovi v domácnosti staročeské. Podle vzoru polského (Kochanowski) pojmenoval podobnou tajemnou, potutelnou bytost domácí »škort« škart, Paprocký, v knize Venus, 1598,1. Q 3—4: »Na jednoho mathematika. Zemi jsi změřil i hluboké moře, víš, jak vstávají i zachází záře. Větrům rozumíš, praktykuješ k tomu, toho nevidíš, že máš škorta v domu.« — Jungmann ve Slovníku sice vykládá, že škort značí »hlahol nějakého něčím strouhání a škrabání«, ale tuto jistě znamená to podle polského skřítek.    V. Soulek.
* Místní jména Daskábát, Šárka, Fidrholec r. 1598 zapsal Šimon Lomnický z Rudce, Utrhačů jazyk, v Praze, 1598, str. 6.: ». . . Utrhači takoví jsou horší zloděje, nežli ti, kteří na Daskabátě, na Šárce aneb na Fidrholci a jinde, lidi loupí, šaty, peníze aneb jiné věci jim berou a kradou.«    V. Karásek.

Vydánj a náklad firmy F. Šimáček v Praze. — Za redakci vůči úřadům odpovídá
Bohuslav himaoek. — Otiskování článků dovoleno pouze se svolením vydavatelství. —
Patisk se stíhá soudně. — Tiskem »Unie« v Praze.

Předchozí   Následující