Jindřich Š. Baar:

Zaříkání ohně za krokví ve mlýně.

Kázal jsem kdysi o pověře. Řeč protkal jsem četnými příklady čerpanými hlavně z »Českého Lidu«. Týž den odpoledne po požehnání navštívil mne pan otec ze Spáleného mlýna. -Je to celkem vzácný člověk, jakých dnes na vsi nemnoho. Pro jeho silný sklon k filosofování říkám mu »Kmotr Rozumec«.

Mlynář tedy, sotva se posadil, povídá mi: »Velebňoušku, stýská se mi po vás, už jsme se dávno spolu nepohádali.«

»A oč byste se chtěl hádat?«

»Což — třeba o ten dnešní výklad ranní.«

"I podívejme se, takový rozumec, naposled se mnou nesouhlasíte?«

»Toť že ne!« a už tahal z kapsy zažloutlou obálku, položil ji před sebe a povídá: »Trnu strachem, abychom doma nevyhořeli — tohle je, prosím, pojistka proti ohni — vytáh jsem ji z podstřeší a libo-li, můžete si ji opsat«.

Vzal jsem obálku a vypadly z ní dva půlarchy papíru starého, dobrého, jeden český, druhý německý, oba švabachem popsané. Čtu napřed české »zaříkání ohně«

»Buď mi vítanej, ohnivej hosti, cos sežral, na tom měj dosti. Ohni, pokání činit teď skusíš, za trest se ihned zastavit musíš — ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého — Amen.

Poroučím ti, ohni, mocí bozi, která chrání všeho světa zboží ani o krok dál se hnát, na svém místě tiše stát — jako Panna Maria stala tiše, když porodila Pána Ježíše — to počtu tobě, ohni, za pokání, že zastavíš se ihned bez váhání. Ve jménu nejsvětější Trojice Boha Otce, Syna a Ducha sv. Amen.

Poroučím ti, ohni, abys tiše stál k nám ani o krok nešel dál, jak v Jordánu Kristus tiše byl, když svätej Jan bo vodou křtil, to počtu tobě, ohni, za pokání, že zastaviš se v chůzi bez váhání ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého Amen.